A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Srí Lanka - Cestopisy

SriLanka Duben 2012

Než začnete číst tento cestovatelský deník, je třeba na úvod říci, že se nejedná o klasický Cestovatelský deník, ale spíše o emoční zápis veškerých zážitků a vjemů. Veškeré vjemy jsou psány v „on-line“ podobě, takže opravdu zachycují v dané okamžiky naše pocity (tedy zejména moje  ). Emoce v něm zachycené odrazují (z mého pohledu) právě onu krásu a nádheru této země, která je ne jen krásná, ale také plná nejrůznějších vjemů. Ještě je třeba říci, že se nepovažuji za šíleného dobrodruha, který se bude střemhlav vrhat do extrémních zážitků typu hurá, k obědu máme brouky :-P, ani si nelibuji v žití na hranici únosnosti (hlavu složím kdekoliv), nýbrž se považuji za naprosto přirozeného Středoevropana , který má rád své zázemí, ale s velkou radostí poznává nové, i když to „nové“ nemusí být vždy v plně komfortním souladu s jeho každodenním životem  a stejně tak se rád vrací domů ! Také bych chtěla ještě zmínit, že raději poznáváme kulturu a přírodu, než stálé obcházení kulturních památek, které jsou si časem celkem dost podobné. Proto jsme tolik památek nenavštívili a čas jsme věnovali pozorování, sžívání a prožívání s domorodci .

Než začnete číst tento cestovatelský deník, je třeba na úvod říci, že se nejedná o klasický Cestovatelský deník, ale spíše o emoční zápis veškerých zážitků a vjemů. Veškeré vjemy jsou psány v „on-line“ podobě, takže opravdu zachycují v dané okamžiky naše pocity (tedy zejména moje :-) ).
Emoce v něm zachycené odrazují (z mého pohledu) právě onu krásu a nádheru této země, která je ne jen krásná, ale také plná nejrůznějších vjemů. Ještě je třeba říci, že se nepovažuji za šíleného dobrodruha, který se bude střemhlav vrhat do extrémních zážitků typu hurá, k obědu máme brouky :-P, ani si nelibuji v žití na hranici únosnosti (hlavu složím kdekoliv), nýbrž se považuji za naprosto přirozeného Středoevropana :-P :-), který má rád své zázemí, ale s velkou radostí poznává nové, i když to „nové“ nemusí být vždy v plně komfortním souladu s jeho každodenním životem :-D a stejně tak se rád vrací domů :-)!
Také bych chtěla ještě zmínit, že raději poznáváme místní domorodou kulturu a přírodu, než stálé obcházení kulturních památek, které jsou si časem celkem dost podobné. Proto jsme tolik památek nenavštívili a čas jsme věnovali pozorování, sžívání a prožívání s domorodci :-).

Mé „summary“ o Srí Lance:

• Pokud chce někdo navštívit tuto zemi, rozhodně doporučuji cestu po vlastní ose a vyhnout se nabídkám CK. Hotely a místa, která zmíněné CK nabízejí, NEMAJÍ nic společného s tímto krásným ostrovem a nenabídnou vám zážitky, které tam můžete prožít.
• Pokud někdo chce navštívit hlavní město Lanky – Colombo – doporučuji si jej nechat až na závěr cesty. Důvod je jednoduchý. Colombo je veliké město s velkými prvky Indie, která je cítit na každém kroku a můj názor je, že pokud si ho chcete opravdu projít a prožít, je třeba mít již pár aklimatizačních dní za sebou, protože se tam potkává lesk s totální bídou a špínou. Nicméně zážitek nezapomenutelný a rozhodně doporučuji, zejména návštěvu čtvrti Petah! Video z návštěvy této čtvrti je v níže uvedených odkazech na fotky (Rajče.cz) v sekci videa.
• Smutnou pravdou je, že i na tento ostrov velice rychle proniká turismus, který v sobě nese neblahé následky ve formě: o 1. Každý běloch je bohatý a tak ho musíme oškubat, o 2. Smlouvat, smlouvat, ale stejně vás slušně oberou (ale najdou se i světlé výjimky, je třeba míti štěstí)
o Rádoby kontinentální snídaně, která mi nějak moc nechutnala a tak jsme pokud to šlo, snídali jejich jídla
o Ceny letí každým měsícem nahoru, takže zapomeňte na ceny udávané průvodcem (ať český, nebo Lonely Planet), vše si násobte min. x2!
• Lanka je GURMÁNSKÝ zážitek! Opravdu, jejich Rice and curry, rýžové placky a další jídla jsou pro chuťové buňky blahem (ale pozor, kuchyně je hodně ostrá)
• Chcete-li výlety do deštných pralesů, parků atd. vyhýbejte se skupinovým průvodcům, poměr cena kvalita je hodně odlišný
• Vlny v oceánu mě hooodně překvapily. Jsou opravdu hodně veliké a můj názor je, že bych tam na dovolenou s dětmi nejela. Je to celkem nebezpečné. Vlny průměrně dosahují 2-3 metrů…….a mají velký protitah :-(, pro surfaře ale ráj.
• Jediným fungujícím prostředkem proti komárům je jejich citronela, rozhodně si ji kupte, stojí pár kaček a zabírá ihned. Na naše prostředky, byť drahé a prý účinné, zapomeňte. Účinnost je nízká a ještě budete pěkně smrdět :-P.
• Uvažuje-li někdo si na Lance půjčit auto, rozhodně nedoporučuji. Doprava je tam šílená - hodně, pravidla základní a pro nás absolutně nepochopitelná, naše předpisy tam nemáte šanci použít, protože oni prostě jedou a kdo troubí, ten jede a vždy se to nějak popasuje.
• Také je třeba počítat, že hodně času zabere přemísťování z místa na místo. Ostrov není velký, ale provoz je všude velice hustý, a tak se jezdí pomalu. Také je tom hodně smogu na ulicích, taže jsem se někdy opravdu dusila :-(. V případě vlaku je problém jiný, a to ten, že používají železnici z 20. let 20. století, kterou tam postavili společně s angličany a tak pražce drží jen čtverhranné hřeby, a to ještě nejsou zatlučeny pravidelně :-) …takže se jede pomalu aby „to“ nevypadalo…..ale jízdu vlakem rozhodně doporučuji, je neuvěřitelná!
• SríLančani jsou moc milí a přátelští a můj názor je, že bezpečnost je tam na vysoké úrovní (pominu Sever – Jafna)
Ještě bych zapoměla, na Lance je 99% vlhkost a aklimatizace trvá trochu déle, na fotkách mám dlouhý rukáv, který ale nenosím proto, že je mi zima, ale proto, že žena tam musí mít zahalená ramena, pokud jde na jejich kulturní místa. Dámy, připravte se, že v 45 stupních a této vlhkosti, to je FAKT! zážitek :-O.

Náklady:
Letenka Student Agency: 14.890,-Kč/osoba
Ubytování, doprava (tuk tuk, auto, bus,vlak), stravování, vstupné (pozor, je fakt hodně vysoké) a dárečky – fakt jsme si vše dopřávali: 15.000,-Kč/osoba

Deník

Tak a je to tady. Je ráno 17.4. a náš den odletu.
Nervozita mnou cloumá, Daví šel po dvou dnech teprve v 6 hod ráno spát, protože musel dohnat práci na dobu, co tu nebude a mamka za chvilku dorazí na dvoutýdenní hlídání holek. Jsem moc zvědavá, jak to vše dopadne…..

18.4.2012 (Let, letiště Dubaj)
Jsou 2:45 ráno a jsme konečně na letišti v Dubaji (přestup do Colomba). Musíme říci, že letět s Emirátama je fakt zážitek i za cenu delšího čekáni na letišti. Emirates Airlines poskytují úžasný komfort v průběhu letu, jídlo je perfektní (dokonce máte na výběr ze dvou menu) a zábava také. Personál milý a ochotný. Letiště je tu fakt obrovské, krásné a my si ho pěkně proběhli :-D. Usmyslela jsem si totiž, ze když už tu budeme 7 hod. čekat, chci od Emirates Airlines své „meal vouchery“ na které mam nárok (čekáte-li více jak 3 hodinky)….no, tedy ne jen kvůli těm 7 hodinám, máme za sebou totiž neuvěřitelný zážitek z letadla s jednou skupinkou Čechů, co dostala zájezd od své firmy (asi jako dárek) a jeden z účastníků zájezdu se rozhodl plně využít servisu této společnosti, který spočívá v neomezené konzumaci alkoholu, takže se celkem slušně opil a byl fakt dost hlučný :-(…no, popravdě jsem se až za náš národ styděla :-(. Takže když jsme konečně vylezli z letadla, měli jsme dva zájmy: kouřit a mé „meal vouchery“ (jak jsem zjistila, na ty totiž neměl nárok náš spolucestující, a tak z principu a pocitu zadostiučinění jsem je chtěla).
Začali jsme tedy hledat ”tu“ restauraci, kde se dá kouřit. Naštěstí, již v Praze na Ruzyni, jsme potkali jeden starší manželský pár, který nás při čekání v Ruzyňské restauraci nad dobrým drinkem s Dubajským letištěm seznámil, takže jsme šli najisto….ehmm, tedy podle mě:)….ale světe div se, směr nebyl úplně správný. To jsme ovšem zjistili po cca kilometru chůze, kdy jeden arabsky zaměstnanec, co po letišti jezdi vozítkem vypadajícím jako ještěrka, nás zastavil a ptal se, kam ze si to směřujeme. Já mu vše vysvětlila a on s úsměvem odvětil, že to je ještě štreka a raději nás odveze. Tak jsme po Dubajským letišti jeli ještěrkou. Super zážitek: D, zatím to vypadá dobře…..
Když jsme došli do restaurace, zjistili jsme že nápoj. lístek tam mají jen v jejich měně…hm, pivo stoji „30“…ale neznáme kurz. Daví ale zavelel, že jsme na dovolené a objednal a pak ještě jednou. Po dopití a dostatečném předzásobení se nikotinem jsme konečně šli hledat místo, kde nám dají mé toužebně očekávané „meal vouchery“. Bohužel, skutečnost byla krutá a museli jsme se vydat přesně na druhou stranu letiště, což bylo asi 15min chůze. To mě ale neodradilo a i pres to, že jsme se cestou zastavili asi na 5ti informacích s dotazem, zda jdeme správně, několika špatných zabočení a tudíž opakovaným kontrolám, jsem je našla a byla šťastná :-P. Ještě, že Daví je se mnou táááák trpělivý.

Přílet Colombo 18.4. (a Negombo)
foto: http://klaravel.rajce.idnes.cz/Negombo/ Let probíhal v pohodě a celkem klidně, Daví celé 3,5 hod prospal a já tak půlku. Jen mě v polovině letu zneklidnily turbulence, ale zvládla jsem to. Hlavně, že tam s námi už nebyl onen cestující z Prahy :-D.
Po přistáni jsme, vyzvedli batohy a já v zápalu nadšení z nové země se hnala dobrovolně a vstřícně nechat kontrolovat batožinu, z čehož Sri Lancčtí celníci byli v šoku a vyhnali mě….Daví mě od té doby všude vodí za ruku :D (nechápu tsssss). Letiště v Colombu je malé a přehledné, v příletové hale se nachází plno taxikářů, co čekají na to, aby své turisty hezky oškubali…mrchy. Venku jsme si dali oddych a i přes náš počáteční nesouhlas, nechali lapit jedním z nich. Můj názor byl, že je trošku vydřiduch, protože nám dal dobrou cenu do hotelu, ale zítra potřebujeme do Anuradhapury a on si řekl 100dolacu s tím, že je to daleko. Asi se dá sehnat levnější, ale jsme unaveni, a tak ho bereme. Ubytujeme se, dáváme drink, píšeme domů a jdeme se do oceánu koupat. Dost mě překvapily veliké vlny a jedna mě pěkně semlela….ale jsem tu a poučeni je: držet se fakt u břehu ha ha. V hotelu je k mému a Davímu překvapeni hodně veverek a co je vice zvláštní: plno havranů na pláži….Na té jsme jediní běloši, ještě k tomu v plavkách, tak si připadám divně :O…..večer jdeme do města. Popravdě, budu si tu muset zvyknout, je tu na mě moc „aroma“, zmatku a v restauraci jejich „kultury“, jejímž příkladem buiž to, že nám došel plyn v zapalovači, paní domácí přinesla sirky, ale co se nestalo :-O, připálila jen Davimu, na mě se podívala divně, sfoukla sirku a odešla….Daví mi pak vysvětlil, že to je tím, že u nich ženská nemá co kouřit a jen poslouchat (:D….divná země :P). No, je to prostě jiná kultura, budeme si muset na sebe zvyknout :D. Na ulici pořád někdo tútá, jezdí totálně bez pravidel a pro mě o to hůře, že i v opačném směru, takže jsem Davím voděna za ruku, abych neskončila na silnici v domnění, že nic nejede….. chich. To bude zajímavé, mimochodem, k večeři jsme si dali jejich Rice and Curry a fakt bomba. Na tomhle tady asi přežijeme, uf a mňam.
Už jsem nechtěla více popisovat pobyt v Negombu s domněním, že půjdeme spát a do rána se nic dít nebude, jenže dovolená se nás rozhodla překvapit a v osm přišla obrovská bouře. Nebe nad oceánem v jednom kuse svítilo, obrovské blesky zajížděly do oceánu a voda tekla fakt v provazech. Seděli jsme tedy na balkoně a udiveně, nadšeně pozorovali tento jev, který jsme fakt nikdy ani jeden neviděl….být v chatrči u vody, tak uteču, celkem strašidelné. Po hodině se vypršelo resp. kýble vody dotekly a my jdeme konečně spát. Tak krásné sny v nové, pro mě ještě pořád dost zvláštní, zemi.

19.4. (Anuradhapura)
Foto: http://klaravel.rajce.idnes.cz/Anuradhapura/ Milý deníčku, máme tu další den a plno nových věcí.
Ráno jsme posnídali v hotelu. K snídani nám dali ovoce, tousta a vaječnou omeletu. Je legrace, že jak oni mají rádi chilli, tak bylo i v té omelete, ale chutnalo to dobře, tak jsme to snědli. V devět pro nás přijel náš řidič a vyrazili jsme na 5ti hodinovou cestu. Deníčku, to byl tedy zážitek. Města na sebe zvláštně navazují, že nepoznáš, kde jsi, pokud přehlédneš ceduli. Cestu celou dobu lemují různí prodejci, máme pocit, že jediná obživa SriLančanů je prodej čehokoliv, komukoliv :). Také jsem pochopila, že nejsou žádní banditi, ale i tak je neustále podezřívám, že mě chtějí pumpnout o peníze drahým prodejem :). Vede mě k tomu pocit, ze jsme na Lance snad jediní turisté, všude jsou vidět jen oni, a tak si i nadále připadám zvláštně, jako že jsem hodně vidět.
Po cestě se mi chtělo na wc, takže řidič zastavil u jednoho „hotelu“. To byla teda pecka, jestli si myslíš, že slovo hotel znamená to, co sis myslel do teď, je na čase význam rozšířit. Uvnitř bylo něco jako lednička (u nás to ani ti nejvíce sociálně slabí nemají doma), pak pár stolů..o hygieně radši nepřemýšlet. Pan domácí byl trošku překvapený z naší návštěvy, ale vzal to v klidu a uvedl mě na wc….:D tsssssss…“wc“ = na zahradě něco jako kadibudka s dírou do země (zlatý turecký záchod). Ale mě se chtělo tak moc, že jsem to neřešila. Pak jsme si dali kafe, hrnky měl „čisté“ a Daví mě ujistil, že můžeme, navíc jsme očkováni. Bohužel, cestou mě přepadla slabost jít na wc ještě jednou a tak jsme zastavili v místě, kde byl obchod a nějaký „chrám“ u silnice. Paní byla hodná, ale vyděšena z evropanů (asi jich tam moc v té pustině nechodí :-D) a pustila mě na jejich wc…..a hle, zase zahrada a díra do země. Tedy jestli tady takhle tráví čas na wc…tak to neprodlužujou :D. Cestou z wc jsem zabloudila do jejich ubikace, což byl také zážitek :-D.

Hurá, Anuradhapura…..no,hurá, omývá mě pot, když vidím milion lidi na jednom místě, obchody vypadají jako někde….ve zvláštním prostředí, jsou všelijak uspořádány…a o nabídce ubytka ani nemluvím. Zlatý Lonely planet, který píše, kde se ubytovat. Bez něj bych tu nic obyvatelného nenašla, protože tu fakt skoro nic není, pokud nechci bydlet v místnosti, kde je nějaká matrace, malovalo se hoooodně dlouho zpět a voda je nepředstavitelný komfort o koupelně nemluvě :D. Náš hotel je super, dokonce evropský a já spokojená, protože po té cestě jsem fakt hodně unavená (nakonec cesta trvala 6 hodin). Po ubytování vyrážíme směr památky (bereme tuk tuk a jedeme do staré části)….kdybych věděla, že památky bude jeden strom a dagoba, do které nejde ani vejit (obezděný kopec hlíny) asi bych si tento 6ti hodinový výlet do Anuradhapury odpustila, ha ha. Po té, co jsme viděli zmíněné, vydali jsme se hledat dle mapy další památky. Bylo nám divné, že nikdo neví a nechápe kam jako turisti cheme jít a co hledáme (ale na mapě to bylo!). No nic, když ani policie neumí poradit, poradíme si sami, máme přece mapu a na té je jasně zakresleno, cože se tam ještě dá shlédnout !…Po chvíli, jsem pochopila, proč nás nechápali. Šli jsme nějaký ten kilásek silničkou mezi domky…no spíše bych to nazvala slumy….a občas nalezli něco zarostlého se starou cedulí hlásající, co že to kdysi bylo….chich. „Mrchy“. Takhle se chovají ke kulturní památce? Největším zážitkem pro mě dnes byli SriLančani ve slumu, pokřikující děti (kterých jsem se fakt bála…ale nevím proč, jsou hodní, jen na mě moc rychlí) jo a taky tuktukaři, protože jsme potřebovali najít nové!!!! Bus nádraží a oni nás vozili jinam – na staré. Z nového totiž jede bus do Habarany, která je cílem zítřka. Mimochodem přitvrzujeme, dnes ještě byl řidič a auto, zítra už bude místní bus a když jsem je viděla….no….budu ráda, když dojede do cíle. Busy jsou tu totiž hodně staré a přeplněné lidmi. Cesta by měla trvat 3hodiny….snad to přežiju, ha ha. Jo a postupující dojmy? SriLanka je plná pohodových lidí, ale nezná pravidla, čas ani nic podobného a pro mě trosku tím pádem šokového. Tak dobrou noc, zítra zase napsanou.

Dobre dopoledne, je patek 20.4.(Habarana)
foto: http://klaravel.rajce.idnes.cz/Habarana_a_okoli/ Ráno nás u hotelu vyzvednul tuktuk a odvezl na bus nadraží. Řidič byl moc milý a zvědavý, ptal se jak veliká je naše země, jako co pracujeme a pak nás odvezl přímo na místo, odkud jede bus do Habarany. Nádraží je plné lidí a dokonce je tam i zdejší „koordinátor“, či správce dopravy a ze včera si nás pamatuje. Aby také ne, když jsem viděla ten chaos, tak při včerejší návštěvě nádraží jsem dělala trochu „rozruch“ a žádala ho, aby fakt dnes nás poslal tím správným busem, protože já! chci! Do Habarany. Ha ha, zabralo to a dnes tam kolem nás běhal průvodčí i on a měli z nás legraci. Dokonce kvůli našim báglům umyli prostor pro bagáž :-D tsssss. Začínám tu ty lidi mít ráda . V buse se na nás všichni smějí, pokukují děti, dělají cukrbliky, že bych jim ráda něco dala, ale je jich tu hodně a tolik toho nemám, takže volím nedat nic tssst.
Deníčku, zdejší bus doprava je legrační. Do dnes jsem si myslela, že menší sedačky, než ty v busech, co vozí lidi k moři, snad neexistuji. Opět omyl! Jsou, a ještě si je zmenši o třetinu, to je velikost místa pro člověka a tím, že je plno, zapomeň, že si ukradneš sousedovu plochu ha ha. Řidič jede jak splašený, pořád troubí a brzdí. Ale po půl.hoďce jsem si zvykla a tak už mi to nepřijde. Asi vůbec mě to tu nějak pohlcuje, protože to, co zpočátku byl šok, mi teď přijde jako normal, chich. Málem bych zapomněla, zajímavý zážitek. Když jsme vyjížděli z našeho města, řidič zastavil u nějakého jejich svatostánku, průvodčí vyběhl, namazal si na čelo „třetí oko“ (Davi říkal, že se tomu tak říká) abychom měli bezpečnou cestu, pomáhá to prý otevření jejich třetího oka a je to i požehnání. Tak snad dojedeme v pořádku :)
Něco málo o autobusové dopravě na Lance: Místní doprava se dělí na souromé a státní linky. Obě jsou zpravidla plné a je třeba počítat s tím, že pokud si chce někdo sednout, bude si muset vystát frontu než na něj v nějakém buse vyjde místo. Do Habarany jsme jeli soukromou linkou, která se vyznačuje bílým autobusem, tmavými skly a záclonkami. V ostatním se moc neliší od Zelené státní linky (červená je nejhorší). Řidiči autobusu si často pletou svůj vůz ze závodním vozem a jezdí hodně divoce. Naprosto normálním stavem je předjíždění do zatáček, prudké brždění a neustálé troubení .

Milý deníčku, tak dnešní den, jak začal rozporuplně odjezdem bus z šíleného nádraží, po příjezdu do Habarany byl prostě supeeeeer! Začnu od začátku. Bus nás vyklopil uprostřed malého městečka, kde to vypadalo na problém čehokoliv pro nás (Habarana je fakt zapadákov, nic tu není). Ale! Během minuty zastavil tuktukář. Vypadal slušně, necpal nás nikam, řekl si cenu a nechtěl smlouvat s omluvným výrazem a vysvětlením, jaké zde mají ceny. Dohodli jsme se tedy, že nás do Sigirie hodí za 1500rp včetně cesty do hotelu tam i zpět. To jsme ještě netušili, jak daleko Sigiria je a co tím pro nás začíná. Po ubytování (hotel hezký z venku, bližší pohled pěkný hnus, pokoj zatuchlý, smrdí zde „kanál“ a je hodně vlhký ) jsme vyrazili a řidič to vzal zkratkou přes džungli. Po cestě nám nadšeně ukazoval různou zvěř, floru a památky, co byly schované v džungli a my je tam nečekali. Mimochodem z něj vypadlo, že je i průvodce ve zdejším parku. Tomu jsme se ale bránili, chtěla jsem do Yale parku. Nic nenamítal, byl stále moc milý a dojeli jsme na místo. Tam nás předal kamarádovi, který tam dělal průvodce. Ten nám ukázal kde koupit lístky, vodu a dal pár doporučení pro veliký výstup po 2500 schodech. Po chvíli, místo, aby nás dál provázel, jako většina místních, řekl, ze je oficiální průvodce, hrdě ukázal průkaz se slovy, ať se rozhodneme zda jeho služby chceme, či nikoliv. Byl tak moc milý a férový, že jsme jej přijali. Rozhodně to bylo to nejlepší rozhodnutí, jak jsme pak zjistili, co jsme na Sigiriy udělali. Sigiria, je totiž plná zákoutí, historie a příběhů, které nelze nikde vyčíst a on vše velice poutavě a někdy humorně říkal a ukazoval. Nebýt jeho, polovinu věcí bychom minuli, a u viděného neznali souvislosti, a tak by nám to nic neřeklo. Za to nehorázné vstupné to fakt stoji, protože jinak platíš mnoho a nevíš za co. Jo, mimochodem, jeho osobní příběh byl také zajímavý. Vyprávěl, jak přišel k licenci, že nejprve musel 8 let dělat tzv. „helpera“, aby vidělal peníze a mohl koupit licenci a teď už od roku 2002 je jejím držitelem a denně si vyšlápne s turisty ten šílený krpál nahoru. Také nadšeně vyprávěl o tom, že snad zdraví dovolí a on bude moci toto dělat ještě dalších min. 15 let, aby měl práci jistou….no, to byla síla a dost k zamyšlení…….Také nás seznámil s „Unescomenem“. Tento muž už několik let denně vyšlápne 2/3 schodů, na odpočívadle celý den sbírá odpadky po turistech a večer je v pytli snáší dolů. To vše za pár fufňů…..také silný příběh, ale oba vypadali šťastni a spokojeni, tak je jim asi dobře .
Po prohlídce nás předal našemu tuktukáři a nám se mezi tím rozležel jeho návrh na safary, a tak jsme se dohodli. Bylo to další skvělé rozhodnutí dne. Tuktukář se ukázal nadšeným safaristou a lovcem, naháněčem slonů, kterému na penězích až tolik nezáleží a jeho služby se staly nadstandardními. Džípem jsme min. 3,5 hod (do totálního západu slunce) jezdili sem a tam, honili slony, jeho to šíleně bavilo a vozil nás i tam, kam jiné turisty auta, co jsme viděli, nedovezla. Super. Jeho průvodcovství bylo tak zapálené, že jsme se západem slunce skončili nacouváni do slonní rodinky s jeho nadšením a vyprávěním. Takový zážitek s entuziasmem asi už jen tak nezažijeme. Je úžasný a je to blázen, ale jízda s ním v džípu ve stoje, mezi džunglí, slony a další zvěří, byla spontánní, krásná, divoká a asi trosku nebezpečná, ale ztotožněna s přírodou. Tohohle průvodce fakt doporučuju. Jsme z něj tak nadšeni, že bereme jeho nápad jet zítra do Kandy jeho tuktukem, než busem( z Habarany je to 3hod cesty a do ní přijíždí už totálně naplněný bus a přemýšleli jsme nad autem), ale tohle je ustřelenější a navíc nám slíbil po cestě ukázat další místa. Máme s ním už zkušenost a víme, že za ty peníze dostaneme víc, než normálně, protože ho život fakt baví. Navíc máme zkušenost s jinými tuktukáři a řidiči a tudíž naše srovnání a úsudek už je více objektivní. Jsme unaveni, ale plni zážitků a naprosto štastni a doufáme, že zítřek bude stejný. Dobrou noc. P.s. Daví trvá na zápisu: průvodce v Sigiriy nás vzal i k hadům, kobrám, a já si i jednoho držela…..ale bála jsem se!!!!!dobrou noc.

21.4. (Kandy)
foto: http://klaravel.rajce.idnes.cz/Kandy/ Milý deníčku, dnešní den začal mým naštváním, naprdnul mě náš bytný v hotelu v Habarane, zloděj jeden a skončil s mým opětovným názorem, že jsou Srí Lančani banditi!!!! Daví říká, že si to přivolávám, ale já si myslím svoje. Chtějí jen naše prachy, nenažranci. Jaký tedy byl den. Při placení v hotelu, si náš pan bytný napočítal vyšší ceny, než bylo v menu atd. Daví se nerad hádá, tak mu to dal, ale řekl, že tam už nikdy. Kdybych platila já, tak se s ním pěkně pohádám…ale je pravda, že pohádat se věc nevyřeší (jak říká Daví), asi by mi to nepomohlo a zkazila bych si den. Poté nás vyzvedl náš tuktukář a jedeme směr Kandy. Cesta je daleká a zastavujeme na prohlídku jednoho z nejstarších Hinduistických chrámů na Lance, jež leží přímo v jejím středu na břehu jezera. Je nádherný, Davi mi dává další informace o budhismu a je to super, dokonce jsem se dozvěděla, jak mám z chrámu odcházet a jak dostat požehnání . Poté pokračujeme dál v cestě a zastavujeme v zahradě s kořením. Prohlídka je úžasná a nám se moc líbí, méně už to, kolik chtějí za koření a masti, kdy nejprve si musíš po prohlídce zakroužkovat, co na co chceš (Ajuver medicína) a pak na tebe vybalí cenu. Jsou to zloději, naštvaně odcházím se sdělením Davimu, ať něco udělá, abychom mohli zdrhnout, ha ha. Cestou jsme také zastavili ve výstavní síni drahých kamenů, kde se Daví vyřádil, já už méně, nejsem zlatokop ale pragmatik a bylo mi jasné, že budou chtít zas naše prachy, a tak se mi z principu nic nelíbilo, chich….ba ne, kameny byly úžasné, cena už méně….jedeme dál, šílená doprava, smog, ale adventura, takže jsem pro změnu zase nadšená :-D. Přijíždíme do Kandy, kde nás náš tuktukar vysazuje u jezera, platíme a moc se netváří na to, co mu Davi dává, přestože cena byla dohodnutá…měním názor, je to vydřiduch, cha cha. V minutě nás lapil lapač turistu a ukazoval cestu k našemu hotelu (ten jsme si s Davím vybrali z Lonely Planet). Jaký div, že jsme skončili v jiném…jeho….bráníme se a trváme na našem, bereme tuktuk a chceme odvézt do toho našeho. Drzost lapače nemá hranic a s námi se narve do tuktuku se slovy, že řidič nezná cestu. Nemám ho ráda!!!! Dojedeme do našeho hotelu a k naší dnešní smůle je v rekonstrukci. Jsem naštvaná a unavená, lapač nabízí další ubytko, já rezignovaně sedám do tuktuku a jedeme dál. Problém je, že hotely v Kandy jsou ve vysokém svahu a další hotel je kilák nahoru. To odmítnu a chci zpět do prvního lapačova hotelu. Jedeme zpět, lapač na místě říká vysokou cenu, tuktukář také cenu navýšil a Davi se ptá zda to přijmout. Poprvé jsem na ty zloděje tak nas…naštvaná, že rázně prohlasím, všem co jsou poblíž (tj. lapač, tuktukář a Daví) že tu nebudu, že sedám na autobus a jedu z tohoto města pryč, protože se mi za poslední hodinu fakt zprotivilo a mám jejich vyčůranosti plné zuby!? Lapač pochopil vážnost situace a ptal se, kolik tedy dáme. Ve vzteku jsem řekla jedinou, pro mě přijatelnou, cenu, on že ok a že nemám být naštvaná, že to je business a byl v poho…já už méně (chtěla bych vidět jeho entuziasmus pro business, kdyby ho ráno v hotelu obrali, jel tuktukem 4 hodiny přeplněnými silnicemi a smogem, že se dýchat nedalo…grrrrrrr), ale mám svou cenu ubytka, tak jsem spokojená. Ještě proběhne pár excesu s tuktukářem, který ale Davi řeší, já vzteky beru bágly a jdu do pokoje. Jo, ubytko je fajn. Po pivku se vydáváme do města. To byl tedy fičák. Veliké město, milion lidi, hledáme nádraží, díky mé skvělé orientaci bloudíme, ale Davi se pak chopil mapy a našli jsme ho. No jo, on má skoro vždy v těchto věcech pravdu, ale někdy i já, a tak to vždy první zkoušíme po mém, chich, tsssss.
Po zakoupení lístků jdeme do víru velkoměsta a s večerem procházime tržnici. Je obrovská!, špinavá, smrdí, ale je tam levno. Myslím, že procházet ji se setměním je ten největší odvaz v mém životě, zlatý džíp mezi sloní rodinkou a popravdě se i trochu bojím. Moc lidí, moc vjemů, smráká se….ty jo, a to maso v teple venku vystavené….hnuuuuuussss! Ale přežila jsem to, Daviho jsem se poslušně držela jak klíště, radši i mlčela a modlila se, kolik zas po nás bude kdo chtít . Už jim nevěřím. Ale zážitek to je :). Vracíme se do hotelu, já z principu už nechci žádný tuktuk, a tak je Davi odhání jak mouchy, jdeme kilák šíleným davem lidí a houfem k hotelu, tam sedíme, jíme jejich výborné rolky z curry a já si ulevuju nadáváním na ty bandity :-D. Budhův zub jsme v Kandy neviděli, protože jim nedám už ani korunu. Z venku je taky hezký! :-D :-P.
Ráno vstáváme na vlak a já doufám, že už žádný lapač ani nenažranec nás nepotká a bude super den. Krásné sny. P.S. Nevím, zda si to s tou charitou v těchto zemích ještě nerozmyslím. Mám pocit, že jim to tak vyhovuje a našli svůj vlastní přístup k charitě - okrádat mě. To bude seminárka tento rok, ha ha ha!

22.4. kandy, nuwara eliya
Ráno po zaplacení jdeme s bagáží na hlavní ulici, ale než tam dojdeme, už nás honí tuktukář. Říká si dobrou cenu, tak ho i přes mé přesvědčení je už pokud možno nepoužívat, bereme. Ještě, že tak. Po krátké konverzaci totiž zjišťujeme, že vlak z Kandy je jen vlečka do Paradenye, odkud teprve jede náš vlak do hor. Nabízí dobrou cenu za odvoz přímo do Paradenye, tak ho bereme. Předává další užitečné informace a já si říkám, že snad skončila naše smůla na tyto řidiče. Po příjezdu do Paradenya, když vidíme to, co z Kandy přijelo, jsme šťastni, že jsme to tak udělali .Vlak má hoďku zpoždění, ale nám to nějak nevadí. Po té, co přijíždí, chvíli zažívám šok, že tam nevlezu ani za nic (vagony pěkně staré, občas dírka, o sedadlech a čistotě nemluvě :-D) Naštěstí je tam pak vagon pro turisty 1.trida Superior (naštěstí tam lístky máme), a tak jsem si ulevila. Je fakt hodně komfortní. Cesta je dlouhá, vlak v horách sotva jede, někdy i couvá a je to legrační, neuvěřitelně si to užíváme, hlavně já, pořád mávám na domorodce, oni mě a po strátě ostychu pak už valnou dobu trávím na venkovním stupátku - jako oni ve vagonech před námi - s rozdílem, že oni na tom stupátku být musí (nevešli se dovnitř) a já že chci. Také už se na ně opět přestávám zlobit a začínám je mít moc ráda . Jsou milí :-P.
Davi mě prudí, že se mám držet, tssss, prudič, na to není čas, prožívám spojeni se Sríllančany, ha ha. Pak se tedy držim. Je to super zážitek, i když cca 110km jedem 5hodin. Uteklo to ale rychle. Nádraží na vesnicích jsou vybavením 20ti letá a je to legrace. Srilančani chodí klidně po kolejích a vlak je jim šumák , když projíždíme tunelem, občas tam nějaký je přitlačený ke zdi a srílančani ve vlaku v tunalu strašně křičí a mají legraci z ozvěny, co se tam nese :-D.
Cesta uběhla a jsme v Nanu Oya. Tam nás opět chytá řidič, jsme nedůvěřiví, ale protože hodně prší a souhlasí s tím, že nás odveze nejprve do námi vybraného hotelu, a pak se můžeme podívat na jeho nabídku, tak souhlasíme. Dohodu dodržel a dokonce se mu vyplatila. Vzali jsme jeho nabídku ubytovaní. Jdeme do města. Nuvara Elya je krásné městečko s patrnými prvky Anglie (aby ne vzhledem k historii). Líbí se mi tu, lidé jsou tu zatím nejvíc v pohodě. Hledáme restauraci, protože jsme ráno nestíhali snídani a už jsou 4hod. odpoledne. V městečku slavili před týdnem jejich nový rok a je plné stánků se vším možným a dobré nálady. Od řidiče se dozvídáme, že je květinové období, což je taky vidět. Vše tu krásně a hodně kvete. Když vyjdeme z restaurace, venku je nějaký křestanský průvod. Zajímavé je, že muži jdou v jedné řadě, ženy ve druhé a na konci průvodu se na nazdobeném autě veze mistní kněz. Je to trochu úsměvné, ale v průvodu jdou i hinduisti a sinhálci :)….co by na to řekli naši katolíci….jo a aby kněz svítil, tak za jeho autem jede další s agregátem.ha ha. Začíná zase pršet, tak chytáme tuktuk a jedem do gesthousu. Tam je Davi naštvaný, domácí původně svolil kouřit v pokoji, teď to zakazuje s odkazem, že je zima a prší…Davi fakt zuří a když si pak dáváme panáka léčivé becherovky, domácí nenápadně chce taky, naprdnutý Davi říká, že mu nic za to nedá….má sociabilita se ozvala a ukecávám ho, ať mu dá ochutnnat. Ještě půl hoďky to trvá, ale Davi měkne a nabízí mu tedy panáka, jako na udobřenou . Pak ale přišla pecka:). Domácí je nadšen a říká ať si dáme ještě panáka a lahev mu necháme ha ha. Davi se málem složil na zem, vyvalil oči a jal se lahev bránit vlastním tělem :-D tsss. Večer dopadl tak, že jsme si vše vyříkali a popíjeli s ním a řešili naše země. Dost jsme ho vyděsili otázkou, co je třeba mít k tomu, aby si tu člověk mohl otevřít např. obchod s ovocem, nebo restauraci….vyvalil oči a řekl „no přeci ovoce“. Museli jsme mu obtižně vysvětlit, že u nás je byrokracie a EU a co to znamená :-D. Nechápavě vrtěl hlavou a řekl, že to je protitržnímu chování a zdravému rozumu. Po konverzaci šup do postele. Večer prudili komáři. Ještě je třeba říci, že hory jsou skvostné a rozhodně stojí za navštěvu! úžasné.

Pondeli 23.4. Nuwara Eliya
Foto: http://klaravel.rajce.idnes.cz/Nuwara_Eliya/ Ráno pro nás přijel řidič v osm, jak jsme se dohodli. Je to legra, ale za dobu, co tu jsme na dovolené, jsme nevstávali nikdy později jak v 7h. Nechtělo se nám fakt z postele. Svítí sluníčko, tak snad alespoň dopoledne bude bez deště. Vyrážíme na Rambola vodopády a cestou potkáme na silnici pár opic. Jsou rozkošné a nerušeně chodí po silnici a zastavují dopravu. Vodopády jsou nádherné, škoda, že není teplo na koupání. U vodopádu nás zastihla žebračka, byla jak z knihy, tak jsem si ji vyfotila s tím, že mi bylo jasné, že bude něco chtít. Dávali jsme ji 10 rupek a jí to bylo málo. Tak jsem řekla, že má smůlu, víc jí nedám a peníze Davi schoval. Po chvilce už jí ty rupky byly dost, tak jsme ji je dali. Jenže ona pojala v nás banku a dlouho nás pak pronásledovala, baba jedna :) :-D. Cestou jsme ještě zastavili v továrně na čaj a měli prohlídku. Super bylo, že toto byla fakt továrna a ne imitace pro turisty. Dozvídáme se, že mají cca 1000 sběračů v terénu, denně sebere jeden 15kg, což je děs, když si vezmu, kolik je to lístků a škubů. Sbírají jen horní 4 lístky. Rostlinka může být otrhána jen 1x týdně. Co je překvapující, kdyby keře nezastřihávali, výška čaje by byla až 10m a čaj nikde. U černého čaje po vysušeni a fermentaci je z 5kg jen 1kg čaje, u bílého ze 7kg jen 1kg…šílený. Viděli jsme i stroje a celý postup, hodně zajímavé. Denně sběrači nasbírají 15tun čaje z toho se vyrobí 3 tuny.
Další zastávka byla v Nuwara Elyia v anglickém domě, krása. Dům založil první angličan, co byl ve městě a samozrejmě v něm založil anglický pánský klub. Uvnitř je možno vidět nádhernou knihovnu s krbem-klubovou místnost, klidnou a útulnou….do klubu nás ale nevzali :).
Pak jdeme shopovat, kupujeme nějaké oblečení. Zase začalo pršet a následně leje. Už mi to leze krkem, že bych se zítra na celou Ellu (tam dne v podvečer vlakem odjíždíme) nejradši vyprdla :-P. Průvodce básní o velrybách, delfínech a želvách dole na jihu, kam směřujeme a já bych tam už nejradši byla, daleko od těch slejváků a zimy (je cca 10 stpňu)….problém je, že tu je fakt konec světa a cesta na jih trvá min.8hod. A tak do Ely stejně musíme. Ale třeba tam najdeme zase něco super, kdo ví . V podvečer nás řidič odvezl na nádraží na vlak do Elly, bohužel tu trčíme, vlak má opět zpoždění, prý hodinu…no uvidíme. Daví se nudí a fotí havrany, já bych spala. Cesta do Ely bude trvat 4 hodinky…přijedeme tam kolem 9 večer…doufám. A je mi taky šílená zima . Mám vlhkou bundu a je vlezlo. chjo. ……………………. Nudím se už i já, protože tu na vlakáči trčíme už víc jak hodinu a krom psů, havranů a lidí tu nic není. Daví zkoumal koleje a asi přišel na to, proč vlaky jezdí tak pomalu. Koleje tu totiž mají přitlučené hranatými hřebíky do pražců a ještě navíc vynechávají, asi aby ušetřili :-D. Také jsem zjišťovala, zda psi, co jich tu je všude plno, jsou divocí. Ano, jsou a prý krotký. Když někdo chce psa, odchytí ho a sežere…ha ha vtip, ne, nesní, ale zavře doma. Jenže to nedělají, protože jich je tu všude plno a museli by je krmit.
Je tu vlak. BOŽE MŮJ, TO NEEEEEEEEEEEEEEEE. V Kandy prodejce říkal, že listky do 1 třídy Superior už nejsou, ale je volno ještě v observation (observation=výhled), je dražší, ale bude výhled, tak jsme to vzali. Kdybych to věděla, tak nikdy!!!! to nekoupím. Těšila jsem se na svůj luxusní vagonek, čistý s číšníkem, místo toho sedím v zaplivaným vagónu, plným srílančanů, ale mám velký okna, abych jako měla výhled, který je mi ale k prdu, když se stmívá. Pomooooc. A to mě čekají 4 hodiny cesty. Spánek mě přešel, hlavu tu fakt nepoložím. Davi sděluje, že už ví, co znamená observation: všichni pozorují toho evropskýho blba, co si ty lístky koupil.:-D :-D.
Milý deníčku, po počátečním šoku z vlaku a následné návštěvě wc ve vlaku (4 hodiny je dlouhá doba a s mými problémy bych to fakt nevydržela :– ), které je v něm odporné a jeho návštěva byl totální hardcore mého života, never more :D. Po půl hodině jsem se jala řešit situaci. Davimu jsem řekla, že má sedět, že přijdu. šla jsem za průvodčím ve vlaku a řekla, že chci do vagonu Superior. On, že není problém, ale neví, zda je volno, nemá signál na vysílačce, tak ať si tam dojdu. Dojít = přejít přes cca 8 vagónů za jízdy. Ubezpečil mě, že je to safety (bezpečné) :-D. Tak jsem šla. Ty jo, to se mi líbilo, strefovala jsem se na podlahu, přeskakovala mezi vagóny, ale nutno říci, že nelze spadnout na koleje . Jediné riziko bylo, že když skočíš a vlak zrovna cukne, spadneš na stěnu, nebo podlahu . Prošla jsem skoro celý vlak přes 3. a 2. třídu. To byl hukot :-D. Srílančani mě nadšeně vítali, hlavně ti ve 3.třídě - super. Bohužel jsem ale zjistila, že do Superior (první vagon) se nelze dostat – bezpečnost a dveře tam nejsou, tak jsem se musela zase vrátit. Od průvodčího se pak dozvídám, že tam mají volno, ale nakonec zjišťuju, že cca za hoďku jsme na místě, takže to nechávám být. Děkuji průvodčímu, dávám si panáka Bechera a je mi fajn. Díky mé výpravě po vlaku, kde jsem byla jeden z mála bělochů, si mě srílančani zapamatovali a když na další zastávce někteří vystoupili z vlaku (ti ze 3 třídy), radostně mi do toho proskleného vagónu mávali a já jsem nadšená ze zážitku . Davi ze mě šílí, říká, že jsem to celá já - blázen s měnícíma se náladama a entuziasmem v jedné minutě, stejně jako šílenostv - kdy mi vadí na jejich poměry „luxusní“ vagon, ale vydám se skrz vlak přes nižší třídy usmívajíce se na ně, tssssss .

Útery 24.4. (Ella, Mirrisa)
foto: http://klaravel.rajce.idnes.cz/Ella/ Ráno se probouzíme v Elle, kam jsme večer dojeli a byli ubytováni dle instrukci Edieho (řidič z Nuvary). Včera večer na vlakáči v Elle jsme potkali konečně první čechy. Vyměnili jsme si informace a postřehy a shodli se, že Kandy jak je, tak i nás zklamalo. Hotel je fajn, štastní jsme se i sprchovali v teplé vodě a dokonce pokoj neměl plíseň a zatuchlinu (se mi snad bude i po tom stýskat :-D). Vstupovalo se do něj obývákem místní rodiny, děti se dívaly na tv a ignorovaly náš pohyb :) a tak my ignorovali je :-D. Protože se v Elle hned ráno opět táhnou mraky, a vypadá to na další slušný liják a my už moc suchého oblečení nemáme , rozhodli jsme se, že tu nezůstaneme a šla jsem zjištovat, odkud jede bus do Matary. Davimu se moc busem nechtělo s odůvodněním, že bude narvaný a my budeme 5 hodin stát……..tak jsem ho na zastávce přesvědčovala, že bus bude poloprázdný, my si sedneme a bude to fajn. Jo, bus zastávka = pískoviště. Dokonce jsem Davího nutila se několika domorodců zeptat, zda opravdu na té haldě písku a kamení zastaví bus….no, a zastavil :-D. jenže byl totálně narvaný a my nevěřili, že se tam vejdeme, to už ale vyskočil průvodčí a rval nás do busu, zatímco nechal naše batohy někam dopředu odnést. Snad se s nimi shledáme :-D. Tentokrát jsme nejeli soukromým busem, ale státním a byl to úžasný zážitek. Celou cestu v buse řvala na plný pecky hudba, která připomínala řev koček, když je někdo tahá za ocas :-D, nad řidičem blikala světla, která rámovala křestánské obrázky :-D a my stáli na jedné noze, a někdy nebyla ani naše vlastní, ha ha ha. Je třeba ještě říci, že v uličce cca 40cm široké se stálo ve dvoj řadě a dokonce se tam protlačil i prodavač oříšků, čemuž jsem nevěřila, že mezi námi projde….on fakt prošel. Sice po něm zbylo plno ušlapaných a utlačených, ale on spokojen s prodejem pár oříšků zase vystoupil. Cesta utekla celkem rychle a jsme na jihu. K mému smutku…a mému naštvání…i tady pršelo. Stále jsem doufala, ze přestane. V Mataře jsme chytili tuk tuk do Mirrisy a po cestě se rozlilo ještě více. V Mirrise jsme hledali ubytko….tragický zážitek, protože jsem propadla depresi z toho deště a všech mokrých věcí a popravdě se mi chtělo i chvilku brečet….všechny hotely se v tom dešti a mlze zdály hnusné a odporné, omšelé, pak jsme viděla pláž. Představ si nááádhernou pláž, jako z časopisu o exotice, ty jsi na ní, ale venku leje, je mlha a je ti zima. Zažíváš šok, protože si říkáš, kolikrát se na takovou pláž dostanu…jsem tu a ono leje…exotika je v háji ..grrrrrrr, fňuk, fňuk. Nakonec se ubytováváme (v noci zjišťujeme, že ale s krysou a nějakým 7cm broukem) a doufáme, že zítra bude lépe. Ještě si objednáváme výlet na velryby zítra brzo ráno a jdeme spát. Mimochodem, mají tu neskutečně dobré sweet and sour krevety…bagetu, co jsme koupili v Mataře, nám sežrala krysa….mrcha jedna!

25.4. Mirissa
foto:http://klaravel.rajce.idnes.cz/Mirissa/ Celou noc neskutečně duněly vlny. Dokonce jsem si i myslela, že to je vichřice a slejvák a ráno mě překvapilo bezvětří. I hotel se začal zdát moc hezký a když vysvitlo slunce, měla jsem pocit, že jsem v ráji….po včerejšku, kdy jsem si fakt sáhla na dno, mi to přišlo jako spasení. Kráááása. Jsem nadšená, Davídek si oddychnul a jedeme na velryby.
Výlet byl bomba. Obrovské vlny (mimochodem, ani jeden jsme netušili, že indicky oceán je tak divoký, ale nádherný, pro děti ale nevhodný), šíleně se houpeme na lodi, ale to máme rádi a nadšeně s naší malou kocábkou honíme velryby. Je to prča :-D. Jsme cca 30km od břehu a velryby (druh spoone) o sobě dávají vědět. Jsou úžasné, dokonce kolem proplave hejno delfínů. Po hodince se dokonce vynořila i velká modrá velryba….rybáři jsou z toho nadšení, stejně jako my a dozvídáme se, že ty modré nejsou často vidět. Děkuji bohu za tu odplatu včerejška :). V 10 hodin se vracíme do hotelu, jdeme se koupat, Davi nadšeně skáče v obrovských vlnách, já se o něj bojím a užíváme si to. Ale protože se ani jeden neumíme dlouho flákat a válet, od místních zjišťujeme, že za kopcem v džungli je schovaná mala plážička. Vydáváme se tedy objevovat nové. Vyrážíme, pocity jsou následující :-D: Je strašné vedro a my se táhneme do stejně strašného kopce. Šííílený, teče z nás pot z každého kousku těla. Nahoře ale výhled stoji za to, a pak zase dolů, ale tentokrát skrz džungli. Všude kaktusy, palmy a trní, ale to nás neodradilo. Ještě že tak, plážička je fantastická, jsou tam i skály a hned si je jdeme prolézt. Super, vlny, gigantické takže dáváme pozor, aby nás nesmetly, to už se asi nevynoříme. U skal potkáváme štěně a bohužel se nás rozhodlo adoptovat a snaží se přes skály skákat za námi. Já šílím, že se utopí, když blbě skočí, štěně dál kňučí a chce za námi a i když ho Davi 2x odnesl do džungle, vždy si nás našlo. Po třetí se naštěstí objevuje jeho matka, Davi ho k ní nese a my máme konečně klid a prcháme. Davího chytila záliba v krabech a vesele je honí, jak malé dítě, tssssss. Já se koupu a pak dlouho pozorujeme příboj a džugli. Jsme nadšeni a máme pocit ráje na zemi.
Při návratu narazíme na sedátko nad mořem, sedáme a pozorujeme z výšky surfaře. Super. Pak hotel, pivko a Daví se zase koupe. Já ne, vlny jsou fakt ohromné a bojím se. Z nenadání se přižene monzun a prcháme do hotelu. Večer ještě chceme jít na ostrov cca 2km vzdálený.

26.4.2012 Mirrisa
Milý deníčku, dneska píšu já a pomalu, takže to budete číst hodně dlouho. Ráno bylo nádherné, zaplatil jsem DPH, což nakonec trvalo asi dvě hodiny a jdeme na pláž. Chceme si půjčit surf, ale u nás v hotelu prý všechny opravují, to nás neodradí a jdeme vedle k veeeelike tabuli Surf rent, smějící se domorodec se zakaboni, když chceme půjčit surf, chvíli nás pozoruje a pak řekne, že žádný nemá. Nevadi, hned za ním je Sea rental and diving centrum, před ním se směje skorojamajčan u vyrovnané řady surfu. Na požadavek zapůjčení surfu se zakaboní, chvíli přemýšlí a pak vítězoslavně opět s úsměvem odpovídá, že všechny surfy jsou rozbité a musí je opravovat. Když odcházíme, tak si úlevně sedá zpět do stínu a zubí se na moře. Vedle v hotelu přestávají rozumět anglicky při slovech surf a pujcit. Hmmmm…. Vracíme se do našeho hotelu, kde si půjčujeme aspoň brýle a vymámíme z nich jezdítko na vlny podobné surfu, které před námi nestihli schovat - měli za to, že už jsme fuč. Klárinka na mě celou dobu huláká, když se vzdálím víc, než metr od břehu, teď popadne surf, brýle a zmizí v dáli na horizontu v moři. Jenže se začnou valit fakt veliký vlny, samozřejmě, že je přesně v místě, kde se lámou a já ji jdu zachraňovat. Než se stačím přiblížit, tak mizí někde v obrovské vlně, mě jímá hrůza…za chvilku se vynořuje, celá bledá, ale žije. Jinak řečeno, moře vyvrhne Klárinku, surf, ale už ne brýle. Zjišťuji, co se stalo, odnesly to jen trošku namožená záda….vlna se totiž přesně zlomila ve chvíli, kdy plavala pryč a vzala ji přes půlku zad…no, 3m velká vlna je už velká masa vody a když se v tom zlomí a tím „šplouchem buchne do zad….buďme rádi, že to tak dopadlo…..uffff. Pak chvíli čekáme na ty brýle – zda se někde vynoří a pak jdeme vrátit surf a nechat si vystavit účet za brýle. Pak se shodujeme, že musíme vyzkoušet jedinou neustále plnou restauraci na pláži. Klárinka se domnívá, že je plná, protože nabízí něco extra a prakticky zadarmo, takže se těší, jak ušetříme a převezeme všechny ty bandity, co tu předražují jídlo a pití. Jídelní lístek nic moc, ale vše, včetně chechtajících se japonců vysvětluje první dotaz číšníka - dáte si trávu ? Po delší nejednoznačné debatě nedáme. Ještě se jdeme podívat do přístavu na lodě, protože je šance, že cestou chytneme monzunový liják, nepodařilo se, přístav byl fajn a vrátili jsme se suchý. Tak už jen vynikajici večeře a do postele, zítra ráno nás čeká výlet za želvami. Dobrou noc

27. – 29.4. Mirrisa
Po tuto dobu se nic neděje, užíváme si sluníčka s občasným monzunem, který ale rychle odezní a lenošíme. Mezitím výlet na želvy a maják, ale extra zážitek to není, takže ani moc není co popisovat.

29 – 30.4. Colombo
foto:http://klaravel.rajce.idnes.cz/Colombo/ Z Mirrisy nás odváží tuktuk na bus nádraží do Matary. Je veliké horko a naštěstí chytáme soukromý bus do Colomba s klimatizací. Cesta je dlouhá a i přes klimatizaci je nám velké horko. Po 5ti hodinách přijíždíme do Colomba a hledáme ubytování. Na základě jednoho tipu místních lidí se ubytováváme v jednom indickém gesthausu a jdeme se projít do města. Bohužel je neděle a všude mají zavřeno. Problém je, že máme velikou chuť na pivko (v tom horku aby ne ), ale všechny schůdné restaurace jsou zavřené. Nakonec po 3 km chůze dojdeme do staré části, kde se dozvídáme, že pivo se dnes čepuje jen v Hiltonu :-D…….no, nedá se nic dělat, je horko, máme za sebou pěkný kus cesty pěšky, tak pivko v Hiltonu bude také dobré…..i když asi drahé. Usedáme a objednáváme. Sedíme venku na terase, kde je i bazén a plno hostů a dětí. Obsluha se diví, že chceme jen to pivko, ale přinese ho. Po chvilce se s námi dá do řeči manager restaurace a vyzvídá, odkud jsme atd. po chvilce rozhovoru získáváme jeho sympatie a jsme překvapeni. On je totiž trochu otrávený z těch turistů co se tam celý dny válejí u bazénu a pojídají pokrmy, je nadšený z našeho cestování a vyptává se, v jaké zemi to je jaké . Příjemné popovídání, ale slevu nám to nedá :-D….i když nám to nevadí, protože pivko fakt tam není drahé (mimochodem stálo stejně, jako si účtoval ten zlodějský domácí v Habaraně :-O ! ). Po občerstvení se vydáváme zpět do hotelu, s tuktukem ještě přibrzdíme v supermarketu a koupíme večeři a pivko a jdeme spát. Jsme hodně unavení.
Ráno vstáváme, na snídani jdeme do MC Donalda—-a musím říct, že jak ho moc nemusím, tak jsem se nemohla dojíst…přeci jen ta naše strava maličko chybí. Naše strava = maso atd. Pak se vydáváme do staré části, konkrétně na doporučení do čtvrti Petah. Fakt neuvěřitelný zážitek, který se snad nedá popsat. Mraky lidí, trhy, pachů, ryb, ovoce a křiku :-D. Petah nakonec procházíme 5 hodin a jsme dost ucaprtaní, takže chytáme další tuktuk a necháváme se odvézt do jedné z mála restaurací, co tam jsou, abychom si dali dobrou večeři a pití. Po občerstvení jdeme pěší do hotelu .

1.5.Colombo – Praha
Tak a je to tady, unaveni, ale plní zážitků míříme na letiště, v duty free shopu ještě utrácíme poslední penízky a pak už vstupujeme do letadla, které nás odveze do Dubaje a pak domů. Musím říci, že už se mi moooooc stýská po holkách a stáááášně se na ně těšíme. Jo, cestování je krásné, ale bez těch našich potvůrek je po čase prázdnější…prostě nám chybí to jejich věčně „jste strašní, starý a nic nechápete“ :-D…takže hurá a v Praze?…………home, sweet home . Ale Lanka, ta je prostě báječná a jsem ráda, že jsme tam měli možnost se podívat…..jo a už v letadle jsme přemýšleli kam příští rok….no uvidíme.
Tak se deníčku měj krásně a za rok…..zase….napsanou AHOJ! 

Klárinka a Davídek :-*

P.S. ještě na závěr pár foteček z letadla, jak se cestuje s Emirates Airlines :-D
foto:http://klaravel.rajce.idnes.cz/Let_s_Emirates_Airlines/

další cestopisy
Komentáře
15
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Marek
09.01.2013 12:07 88.131.62.***
Super 

Tak za tři týdny vyrážíme. Dle tvého psaní se mám jistě na co těšit. Perfektně napsané,
hlavně ty pocity, Vím, o čem mluvíš. Jedu do Asie po šesté, ale SL má premiéru.
Fakt sranda, moc jsem se pobavil.

misha
22.10.2012 20:16 194.12.47.***
výborný 

bylo to napaný velice živě a vtipně, chvílemi jsem se fakt nařehtala, chvílemi jsem měla pocit, že na Lance jsem byla s Vámi fakt super!!

  • Anonym (11)
Neregistrovaný uživatel
05.07.2012 00:39 82.100.1.***
 


tenhle cestopis se vážně povedl, chvílemi jsem měla pocit jako bych na Lance byla s Vámi, Klári velká pochvala je vážně úžasnej.

Evča
26.05.2012 22:56 83.208.95.***
obdiv 

Nockrát děkuji za krásný cestopis a fotky. Z těch je vidět jak jste v pohodě a usměvaví. My s manželem také cestujeme sami. Jsme už starší ale užíváme si jednou za rok cesty do neznáma. Jen neumím tak krásně psát. Máte víc cestopisů?

Traveltime 17.05.2012 07:17
Rozhovor 

Dobrý den, zaujal mě Váš článek. Byla byste ochotna udělat o Vašem cestování rozhovor pro www.czechtimes.cz? Dala bych kontakt redaktorce, aby se Vám ozvala. Předem děkuji za odpověď, Simona Zábržová

Ajaja 16.05.2012 18:58
 

Ráda jsem si připomněla naše cestování :-) Naše zážitky byly sice vlídnější, ale to možná tím, že nás byla tlupa ;-)

jali 16.05.2012 17:10
 

to je moc krásné psaní,velice vás obdivuji za odvahu toulání se v cizích zemích

Jitka 12.05.2012 20:41
 

Klárinko a Davídku, díky za váš cestopis, budu se sem opakovaně vracet a určitě to nepřečtu jen 1 x.

Zpět na všechny diskuze