Pojištění 1150Kč
Víza 20 USD (vráceno zpět na účet – proč ??)

**29.1. neděle – den odletu**

A je to tu, den odletu. Posádka č. 1 Fremlici ve složení Petr a Domka vyráží z Liberce, odvoz Robert a jsou vysazeni na správném terminálu č. 1. Posádka č. 2, tedy Špajda a Hrůša jsou vezeni Bratrem, který to umí na terminál č. 2, májí to tedy i s předletovou rozcvičkou. U odletových okýnek 151-157 se naše skupinka spojuje, zavazadla jsou zabalena, že vypadaj jak Frodo po setkání s Odulou a jsou připraveny na odbavení v této váhové kategorii: Špajda 4,4kg, Hrůšovo 10,4kg, Fremlici to maj v jednom za 15 kg. Janča nám zařídila pěkná místa v letadle a přitom informovala Emiráty, že budeme pít – no já tedy nevím, takhle o nás lhát, aspoň že nám pěkně zamávala. Průchod skrz pasovou kontrolu proběhl v pořádku, akurát srílanské fufně od přátel zůstaly u Janči v kabelce, no ještě že ví koho požádat o předání skrz (ale pán, vcházející do pasového prostoru, se poměrně divil :-D). Nakoupíme potřebnou letovou výbavu (tullamorku-u poslední kontroly jsme pochváleni za dobrý vkus) a jde se na to. Na palubu letadla jsme se dostali bez potíží. Během letu jsme zdárně zmenšili zásobu vína letecké společnosti, Špajda se snažila ze všech nejvíc, lila si ho i do klína. Dubajské letiště nejdříve objíždíme transportním busíkem, což bylo Špajdinému žaludku osudné, ihned po opuštění busu jim dala jasně najevo co si o jízdě a letišti myslí a hodila hned ve vchodu velmi kvalitní šavli. Bohužel tento projev nepřežily časopisy, chjo.. budou nám chybět. Možná to byla pomsta místních bohů (asi Aláha) za to, že se nám zdařilo odcizit jednu deku z paluby letadla. Dubajské letiště je lidnaté ve dne i v noci a tak ukořistit lehátka byl výkon hodný odpočinku. Opět musí na sebe upozornit Špajda, tentokrát pořádnou dírou v kalhotech. To je teda začátek výletu, to vám povím. A na konci dnešního dne jsme poslali fotku s českým vzkazem do Koree, to si ta přítelka navrátivšího korejce počte.
Tullamore 100 Kč

**30.1. pondělí – den příletu na Srí Lanku**

Noc strávená na letišti je skoro u konce, dolet do Colomba se pomalinku blíží. Zvedáme ztuhlá těla z lehátek (měli by na jejich designu ještě zapracovat holomci) a přesouváme se k našemu gatu číslo 136. Letiště v Dubaji je zatím největší, na kterém jsem kdy byli, přesun nám trvá dobrých 15 minut. V letadle máme zase 4 místa vedle sebe a odlet byl asi v pohodě, jelikož Špajda vytuhla hned po dosednutí na sedačku a probudila se až vůní snídaně. Po 4 hodinách letu velice rádi vystupujeme na území Sri Lanky, už nevíme jak se v tom letadle složit.Za trest nám za prsty zůstaly další 3 deky emirátů. Letiště Bandaranayake je příjemně malé a čisté, jen maj trošku zmatený personál, díky kterému naprosto zbytečně vystojíme půlku dlouhé fronty než zjistíme, že stojíme špatně. Chvíle napětí jestli fakt ta víza máme, razítko do pasu a Slánko Sranko máš nás tu! Redukujeme množství navrstveného oblečení, zneužijeme civilizovaný wecko, vyměníme fufnikya pak se poprvé nadechejeme srílanského vzduchu – těžký,teplý a vlhký. Venkovní teplota je 31st, prach, palmy a otravní taxikáři. Ale my se nedáme a jen co koupíme balenou vodu, nasedáme do rozhrkaného busíku. Nejdříve se nás snaží vysadit v centru ťukťuků, ale pak už vysedáme na autobusovém nádraží a nalejzáme do busíku , jehož štiplístek vyřvává Negombo Negombo Negombo. Systém placení jízdného je poměrně vtipný. Vybírá se průběžně a to vždy od těch, kteří na další zastávce vystupují. A výstup i nástup je prováděn za mírného přibrždění. Vystupujeme na konečné, kde se nás poprvé pokusí natáhnout. Ale je nás celkem 7 cizinců a tvrdě smlouváme cenu, nakonec platíme 200 fufnů za 7 osob. V 5ti, ještě s bludným holanďanem sedáme do ťukťuku a začíná hledání ubytka. Vypadá to že Negombo je úplně plné, nakonec se nám podaří najít pokoj o 3 postýlkách pro 4 osoby za 3500 fufňů ve vile Peace a úspěšně se zbavujeme bludného Holanďana, který si naivně myslel, že za něj zaplatíme jeho část přepravy – tůůůdle nůůdle. Po rychlém zabydlení se jdem napapkat k panu domácímu, Až na to, že dle rychlosti obsluhy to vypadá, že buď maj plno nebo to dělaj poprvé, se najíme na výbornou – kuřecí a cibulová polévka, rotti kotti a kari. Vytknout by se jim ještě dalo to, že se jim nepodařilo udržet v paměti celou naši objednávku, a že čekací doba byla dle našich hladových žaludků zbytečně dlouhá, a že na ostrosti taky celkem šetřili. S napapanými pupíky jsme si šli poprvé smočit nožky v Indickém oceánu a pak padli za vlast.
Můj milý deníčku, průvodce Lonely Planet je naprd, ale co se dá dělat, když ten druhý a lepší nechali Fremlici v Liberci.

Voda 30 fufnů (60 fufnu za lahev) Ubytko – villa Peace 875 fufnů (3500 za 3 lůžka pro 4bez snídaně) Ťukťuk 100 fufnů Véča – villaPeace 500 fufnů

**31.1. úterý – Negombo a Kandy**

První ranní vstávání v této cizí zemi jsme měli každý jindy. Špajda vstala první, dala si sprchu a na terásce smolila deníček, pak vykukla Domka a vyrazili pro snídani do místního obchodu nevalného vzezření. Nebylo to jednoduché, ale nakonec zpět dorazili s poživatelnými věcmi, za které dostali aj pochvalu od chlapců. Což je co říct vzhledem k tomu, že jim přerušily snění. Ve společnosti místních vran jsme na balkoně posnídali, pobalili a ťukťukem se dopravili na první ostrovní pamětihodnost – zbytky holandské pevnosti. Průvodce nelhal, opravdu se jednalo o zbytky – jedna brána, jedna věž a pár baráků, ze kterých je momentálně věznice. Tam jsme se raději moc nezdržovali, svoboda je svoboda a člověk nikdy neví. Po čuchu jsme odhadli, že v okolí jsou ryby , a taky že jo, dokonce vyhlášený rybí trh s plážovou dražbou a sušičkou ryb. Když už jsme měli pocit, že jsme nabrali dostatek rybího pachu do plic, vydali jsme se na busíkové nádraží a užívali si uličního chaosu, prachu a špinavých krámků a omšelých budov a taky jednoho Bati. Cestou jsme ještě v kostele sv. Marie stihli porušit všechna pravidla daná pro vstup do kostela – focení, nahá ramena a nahá kolena. Ale stálo to za to, kostel byl moc pěkný, rozlehlý a takový celý katolický. To ten vliv holanďanů – víra a plavební kanály – jo, ty jsme taky cestou viděli. Po 25 minutách chůze jsme se ocitli na autobusáku, kde po chvilce rozhlížení nás hodný pán sinhálský zavedl ke správnému autobusu směr Kandy. Cena 125 fufnů, vzdálenost 108km a doba přepravy 4h s 45minutovým čekáním na mezizastávce – tam jsme čekali, než se autobus naplní, asi aby byla rentabilita co nejvyšší. Cesta nám rychle utekla, v průběhu nastupovali a vystupovali prodejci s různým zbožím, vařené kukuřici za 30 fufnů jsme neodolali. Krajina byla samé panoramato a v cíli jsme se dokonce shledali i s batožinou, která cestovala v zavazadlovém prostoru. V Kandy jsme se ťukťukem vezli najisto, měli jsme od Janči-manželky doporučené ubytko v Green Woodsu. Ceny sice od doby, kdy tam byla, poněkud vzrostly (jako ostatně všechny), ale bylo to tam moc pěkné a pokojík se snídaní za 2500 fufnů byla dobrá investice. Jen co jsme smyli pot z cest, vyrazili jsme do města. Nejdříve dost pozdní oběd skoro večeře v doporučené restice od pana domácího. Ta nás teda zklamala, představa byla jiná než realita, ale jídlo nebylo špatné – příště nás tam ale už nikdo neuvidí. Nejenom že nemaj lassi, nepodávaj čaj o kafi ani nemluvě, ale ještě to je jídlo jak pro turisty. Ale zas poprvé vidíme opici v akci, drzý makak dřepí na střeše protějšího domu. Než se přes jídlo dopracujeme k placení, je venku tma jako v pytli. Tak aspoň večerní procházka kolem kandyjského jezera, chrámu Buddhova Zubu a takové malé procourání Kandy. Chuť na kafe nás zavedla do KFC: přeci se říká, že všude drží standard. Chyba lávky – nedrží!.Dostali jsme teplou vodu v kelímku a kafe v sáčku, které po zkompletování vytvořilo atrapu kafe. Při zpáteční cestě se nám podařilo nasmlouvat taxi na dvoudenní výlet po starověkých městech. Dohodli jsme se na ceně 10 000 fufnů all inclusive – Kandy, Dambulla, Sygiria, Polonnaruva a zpět, vše ústní dohodou potvrzeno vizitkou našeho penzionu, bez zálohy s odjezdem v 8 h ráno ve čtvrtek. U nás doma zabereme společné prostory a bavíme se jak to máme rádi – hry, slivečka a zobání. V českém filmu Špaja s Hrůšou neočekávaně uhráli proti fremlikům remízu a konečně jsme dopili tullamorku co s námi cestuje už z Ruzyně. Brouuuu

Snídaně 105fufnů Ťukťuk – po Kandy 125 fufnů (250 za jeden)
Ťukťuk – po Negombu 100 fufnů (200 fufnů za jeden) Večeře 650 fufnů
Busík – Negombo - Kandy 125 fufnů Nákup zobání 67 fufnů
Kukuřice 30 fufnů Kfc – skoro kafe 60 fufnů
Voda 45 fufnů (90 za flašu) Ubytování 1250 fufnů (se snídaní)

**1.2. středa - Kandy**

Budíček na snídani jsme rozhodně nemuseli nařizovat, v 7 ráno začla pod okny bitka mezi opicemi, psy a i místní děti se k povyku přidali. Pan domácí servíruje vajíčka, akési palačinky z kokosu, toasty, džem a ovoce. K pití máme na výběr čaj a kafe, čaj je moc dobrý a kupodivu tmavší než tekutina pod názvem kafe. Voní jako Bali kopi, ale poměr vody byl překročen minimálně 10x. No ale kdy vás donutí doušek kávy k úsměvu? Slunce už je vysoko nad kopečky, když vyrážíme užít si den v Kandy. Jako první absolvujeme prohlídku posádkového britského hřbitova, kde to máme i s výkladem od místního správce. Kolen Národního muzea přecházíme k Chrámu Buddhova Zubu. Zahalujeme nepovolené nahé části těla, zaplatíme vstupné 2 x vyšší než srílančané, odevzdáme boty a nic už nebrání tomu projít si celý komplex a nasát atmosféru buddhismu. Buddha sem, buddha tam, co já s nimi udělám? A taky vzácná relikvie buddhův zub, která je ale ukryta hluboko ve svatyni, takže z ní máme prd. Vzduch je prosycený vůní vonných tyčinek, svíček a květů, které věřící dávají jako obětiny. V chrámu je i jeden slon vycpaný a dva živí, (tedy fremlici vidí dva, zbytek posádky jednoho propásne), s jedním se fotíme a xsiftíme se nad jeho hrubým chlupatým chobotem. Součástí chrámu jsou i další svatyně, tzv. deválé a posvátný strom a samozřejmě i dágoba překřtěná na Stoupu. Vedle vchodu narážíme na informace, kde s nadšením posloucháme zaměnstance – nejvíce informovaný íčkař ze všech navštívených íček na světě – to jsme teda nečekali. Na oslavu tohoto jedinečného zážitku riskujeme a dáváme si čerstvý fresh – wooden apple teda velký hnus, ten fakt nemůžeme doporučit. Jukneme na místní kostel, do hinduistického chrámu a pak se vydáváme za gurmánským zážitkem v podobě oběda v místní jídelně Devon. Doporučil nám ji pan na íčku a nezklamal, sedí tu místní a pěkně jí rukama. Ftipná jsou umyvadla všude kolem – hygiena především. Obědváme jen ve 3, Peťa Hrůša nemá úplně 100% žaludek, tak uzobává suchou rýži a ucucává kolu. Na cestě za siestou máme zastávku v místním vyhlášeném hotelu Queen´s, kde dostáváme luxusní expresso za adekvátně vysokou cenu,ale v klasickém prostředí ve stylu pánského doutníkového salonu. I číšník je stylový, je to holt luxusní zážitek, ke kterému by se ten doutník dost hodil, a který nás stál stejně jako pokoj se snídaní. U vlezu do chrámu Zubu potkáváme naše taxi a měníme konec trasy na vesničku Ella, nová cena 15000 fufnů. Siesta nesiesta, jde se běhat – Špajda musí přeci na garminu přidat trasu z Lanky aPetr chce potkat místní opice v akci . A taky je rozhodnuto , že Hrůša je bez večerní vycházky, večeří se už ale jen ve 2, Domce začíná být taky celkem nedobře. Špaja s Petrem se shodují, že tentokrát o žádnou dobrotu rozhodně nepřišli, nebylo to nic extra. A po večerní obhlídce jezera zalejzáme do postýlek a těšíme se na zítřejší výlet do starověkých měst.

Ubytování 1250 fufnů (se snídaní) Íčko diško 25 fufnu
Hřbitov za výklad 25 fufnů Frešíky a voda 155 fufně
Vstupné Chrám Buddhova Zubu 1000 fufnů Hinduistický chrám 50 fufnu
Slon foto a pohlazení 12,5 fzfbz Véča 225 fufnu

**2.2. čtvrtek – Kandy**

Dneska má Špajda s Hrůšou narozeniny, ale asi je nebudou počítat – je léto a teplo a oni přeci slaví za krutého mrazu! 

Ráno začíná celkem napytel, Domka padla za vlast svým střevům a stala se s ní ležící osůbka a Hrůša není taky ještě úplně fit. Po válečné poradě přesouváme po snídani (srílanské mňaaam) odjezd na sever o jeden den. Náš taxík s tím nemá problém, tak to je fajne. Dopoledne trávíme klidem na lůžku a ve 12h když už se Špajda vážně faakt nudí, má dopsaný deník a naplánovaný odpolední výlet. Špajda s Hrůšou jdou pro vodu a čekáme co to s Hrůšou udělá – dobré zprávy ve spolek, ustál to. Vyrážíme tedy do terénu v sestavě Špajda, Hrůša a Petr. Domka zůstává s knihou na lůžku. Naším cílem jsou chrámy v okolí Kandy, kam se dopravíme dle průvodce autobusem č. 643 z nádraží u hodin s věží. No, průvodce se trefil jen z půlky, číslo dobré ale místo odjezdu ne. Ale pokřikováním ve stylu autobusový štiplístků Embekka Embekka, Embekka sedáme do busu, který nás za hodinu a 27 fufňů doveze tam kam chceme, přesněji řečeno pan štiplístek nás vystoupí na správném místě. Bez jeho pomoci bychom to nebyli schopni zvládnout, autobus staví jak se mu, tedy spíše cestujícím, zachce. K devalé Embekka je to asi kilometr pěškobusem, a je to balzám na duši. Krásná tichá krajina s rýžovými políčky a mimo pár domorodců nikdo nikde. Svatyně je krásná a stará, sloupy tam jsou ze 14. Století a místní správce už je taky letitý. Za 200 fufnů nám výbornou angličtinou povypráví vše, co ví a dovolí nám na to vše staré a vzácné šáhnout. Jestli jsme mu porozuměli dobře, tak za rok tam projde kolem 100 lidí, to není zrovna velká návštěvnost. Mezi rýžovými políčky a čajovými plantážemi se přesouváme k dalšímu chrámu. Jdeme asi 1,5km než na nás na kopečku vykoukne malebný bílý chrám, dle průvodce modrý. Vedou k němu příkré schody a uvnitř sedí – světe div se – buddha. Dágoba(zasvěcení vědí, že se jedná o „stoupu“) a ťukťuk pod stromem doplňují chrámový komplex. Na cestě k busíku zkoušíme místní limošku a pak dřepíme na patníku u silnice – prý zastávka. Po půl hodině čekání nám to přijde divné, tak se jdem optat a zjišťujeme, že tímto směrem na Kandy dnes (je 17:30) už nic nejede. Tak nasedáme do ťukťuka a necháme se odvést na hlavní silnici – Colombo-Kandy – kde během chvilky naskakujem do busíku, který nás během půl hodky doveze tam, odkud jsme vyráželi. Domce už je podstatně lépěji, tak při zobání místních pochutin trápíme mozkové buňky nad českým filmem. A zítra už tedy huráá na výlet do starověkých měst.

Vstupy do dvou chrámů 534 fufnu večeře 102 fufně
Busiky a ťukťuk 138 fufnu Ubytování 875 fufnů (se snídaní, sleva za delší pobyt)
tekutiny 169 fufnu

**3.2. pátek – Kandy, Dambulla, Syigiria a Polonnaruva**

Páteční den začal nadějně, všichni členi jsou ve výletní kondici – 3 x hurá, teda vlastně 4x. Posnídáme srílanskou stravu říznutou kontinentální a už házíme batožinu do auta, které nás bude vozit příští dva dny. Náš průvodce má doprovod - řidiče, ze kterého se nakonec vyklube řidič a průvodce v jedné osobě. Ten náš původní je totiž vlastně dohazovač, který za 10 minut vystupuje z vozidla. Řidič, nazýváme ho familiérně Ten Náš, dělá ještě zastávku u sebe doma, aby nabral oběd od ženy a nějaké věci v batůžku. Jeho barák je jedna betonová místnost o velikosti 12m2, ve které žije se ženou a 12ti letou holčičkou. Ale manželka je krásná a můžeme se podívat dovnitř a jako bonus dostáváme banán. Na oplátku necháváme holčičce, která je ve škole, pytlík bonbonu. Naše prdelky veze Nissan a nejdříve míříme do Aluviháry, kde je starý skalní klášter. Také po několika ujitých kilometrech už víme proč je maximální rychlost mimo obec 72km/h – ono totiž při vyšší by upadlo kolo nebo jiná část vozidla, tak kvalitní mají cesty. Klášter je krásný, vstupné 200 fufnů za hoodně muziky. 10m ležící buddha, fresky a dágoba na kopečku, od kterého je výborný rozhled do krajiny. Další zastávkou na trase je Dambulla, kde hned na parkovišti sundáváme boty a zahalujeme se. Když se poté rozhlídneme, první co vidíme je hnusný zlatý kýčovitý buddha a pod ním hnusná kýčovitá budova s funkcí knihovny (takový Disneyland pro buddhisty nebo stavba pro Las Vegas). To a vysoké vstupné nás odrazuje od vstupu do místních jeskyní, nebudeme si kazit dobrý dojem z Aluviháry a tak si jenom trošku pohrajeme s opicemi a vracíme se zpět k autu, kde Ten Náš obědvá, co doma vyfasoval. Naskakujeme do auta a při svačení sušenek Bebe Dobré ráno (Ten Náš se nerozdělil) dojíždíme do Sygirie. Jedním slovem – to je ale nádherná skála a okolo není ani moc turistů, paráda to bude výstup jedna báseň. Poté co koupíme vstupenky a odrazíme nával průvodců, procházíme mezi zbytky palácových jezírek a dalších objektů. Špajda se stihne poprat s drzým makakem o Hrůšův batůžek (a strašně se diví, že ji mohla ta opice kousnout, zjevně uvažuje, že příště už nebude zachraňovat nic), a vyhrává jupijupijouuu. Ještě odfotíme varana a začínáme po schodech stoupat vzhůru, vyhýbaje se pomoci „nezištných“ pomocníků. Uprostřed stoupání nás (tedy především Špajda a tak troch Fremlika) čekázkouška odvahy- točité schody z rezavého drátu, který místy i chybí – průvodce je označuje slovem moderní – no nevím, nevím. Ale po statečném výstupu nás čeká odměna – nádherné fresky plné oblých ženských tvarů. Poslední část výstupu není pro slabé povahy, což mi nejsme, i když Špajdu na konci celkem bolí klouby na rukách a úžasný výhled na okolní panoramata jí kazí představa sestupu. Trošku to vylepšuje Petrův telemark, který je hodný minimálně bronzové medaile. Fotka na vrcholu a nádech výdech a sestup. Domka s Hrůšou napočítali 1250 schodů – ani nám nepřišlo, že toho je tolik. Dole se stihneme trošku ztratit, ale „nezištný“ pomocník nás nasměruje. U východu Špajda kupuje magnetek – uf konečně, už byla nervózní, a vydáváme se na poslední úsek dnešní cesty – do Polonnaruvy. Ten Náš je fakt dobrý, chytře se nás ptá zda máme hlad – no jasně že máme – a staví nám v místním hostinci u cesty, kam evidentně chodí místnáci. Vyfasujeme talíře potažené folií a jsme nasměrování k 5ti nádobám, kde si naléváme dle gusta. Ještě dostaneme misku s chicken curry a pak se pustíme do pravého srílanského oběda. Jogurt s palmovým medem nám pak trochu uklidní ožahlé vnitřnosti. V Polornnaruvě nás řidič vleče ke svému známému, ale nedáme se a ubytujeme se tam až po té, co objedeme dalších několik zařízení. Konečná cena se snídaní 2800 za pokoj je přijatelná. Po sprše nás sveze do města, kde udělám kuk, couring, Hrůša si koupí obal na svůj 6 let starý mobil a my zakoupíme cosi k snědku a zpět na penzionek. Drze se ptáme (totiž Špajda se ptá, ostatní nejsou tak komunikativní ani drzí :-D) a díky tomu můžeme večeřet a hrát hru jako lidi u stolu v restice. Dneska toŠpajdě s Hrůšou moc nejde, zasekli se na otázce č. 2 a fremlici utekli o 7 políček.

Ubytování 1400 fufnů Oběd 250 fufnu
Vstup Aluvihára 200 fufnu Zobání + večeře+pivo+arak 1085 fufnu
Vstup Sygiria 30 USD Žebrák 5 fufnů
„nezištnýprůvodce“ 13fufnu Řidič 1250 fufnů

**4.2. sobota – Polonnaruva, Ella**

Můj milý deníčku, dnes přišel den, kdy se vrátila Lassi a my potkali po 6ti dnech turisty a některé i česky mluvící.
Ráno už máme krásně nacvičné – sraz 5 minut před snídaní, 2 minuty po termínu srazu ťuknutí na dveře, snídaně, zamyšlení, dobalení a odjezd. Na dnešním programu je Polonnaruva a její archeologické památky. Nejsme ušetřeni nájezdu ťukťukáři a jejich „super“ nabídek, ale nenecháme se zlomit a proto u vchodu do objektu vytahujeme z Hrůši poslední dolárky, doplácíme fufňama a jdeme na to. V archeologickém muzeu, kam jdeme nejdřív, si mimo jiné užijeme i klimatizace, potom si prohlédneme dágoby, paláce a buddhy atd. Driver nás poctivě vozí mezi jednotlivými skupinami ruin, které jsou roztroušeny po celém městě. Ve 12:08 opouštíme Polonnaruvu a vydáváme se na dlouhou cestu do Elly. 140 km nám trvá 6,5h a to prosím s rychlým obědem (špinavá bouda, opláchnuté talíře a neskutečně ostré fish and curry, ale neskutečně dobré) a jednou cikací pauzou. Místy totiž jedeme po silnici, která by se dala spíše přirovnat k tankodromu. Krajina se pomalu mění, místo rýžových políček se kocháme čajovými plantážemi. V Elle se jdeme ubytovat na jistotu, ráno jsme si totiž bookli dva pokojíčky za 2100 fufnu bez snídaně (Fremlici mají koupelnu přes chodbu a ve sprcháčí pijavici, ale kdo by řešil takové maličkosti). Tam se loučíme s naším průvodcem, který nám ještě předjedná ubytování v Tisse. Pokoje nejsou nic moc, ale když se vydáme do města, zjistíme, že můžeme být rádi, že bydlíme – neskutečné množství turistů a sem tam zazní i čeština – fuj. Tento nervy drásající zážitek trochu vylepšuje káva a – huráááá – lassi. Při prohlídce zbytku ulice kupujeme véču z místní skleněné budky – chicken rotti a večer trávíme ve stylu deskohraní na pergole – žrádýlko, sýr, placky, meloun, rotti, slivovice a další dva mínusové body pro Špajdu s Hrůšou k celkovému skóre v českém filmu.

Vstupné Polonnaruva 25 USD Řidič na tento den 2500 fufnu
Oběd 250 fufnu (Ten Náš papal taky) Spropitné řidiči za služby 500 fufnu
Kafe a lassi 105 fufnu Ubytování 1075 fufnů
Večeře a voda 252 fufnu

**5.2. neděle –Ella, Tissamahawara**

Snídaně je tentokrát pomalejší než my, což se nám zrovna moc nehodí – máme po ránu napilno. Musíme dobalit, vyměnit eura na fufníky a stihnout vlak v 9:42 do Hapatuly. Výměna peněz se nepovedl a– takový kurz ,co nám nabídli, to je v podstatě lichva. Odubytování taky neproběhlo hladce, pan domácí se nás pokusil natáhnout o 700 fufńů, ale nejsme žádní zelenáči a tak měl smůličku. Před nádražím potkáváme našeho známého vodiče se spokojeným úsměvem ve tváři – podařilo se mu najít cestující na zpáteční cestu do Kandy. Nádraží je hezoučké, dle rad průvodce kupujeme jízdenky do 2.třídy, bohužel jako všichni ostatní turisti a i místní čekající. 5 minut před příjezdem vlaku Špajda váhá co s weckem, ale z důvodu strachu, že jí to ujede, radši nejde, mohla, vlak má hodinové zpoždění. Když konečně dofuní do stanice a my nastupujeme, zažíváme silný lokální zážitek. Stojíme v narvané 2. Třídě (3. Zdá se mnohem volnější-tedy po pravdě je téměř prázdná), Petr jako správný hoboes visí v otevřených dveřích a kameruje. Domce se nějakým záhadným způsobem podaří sednout a ihned je u ní cestující do Colomba, který si místo po jejím výstupu rezervuje. Vlak se postupně plní a v Hapatule vystupujeme jenom díky rozrážení sinhálců – asi se k nim pravidlo nejdříve výstup potom nástup ještě nedostalo. Uf, s úlevou hledíme na odjíždějící vlak, který je obsypán jak hrozen. Byl to dost drsný zážitek, ještě že ta panoramata byla kochací. Je neděle a my nemáme místní peníz, naštěstí banka u hlavní silnice má cedulku OPEN (Díky Hrůšo za tvůj ostrý zrak) a tak při příjemném rozhovoru měníme na fufníky. Ze zadu se k nám přidávají dva češi – jojo, zdá se, že ostrov je u nás oblíbenou destinací, ale chtějí pouze tip na ubytko. Na nádraží téměř ihned chytáme bus směr Wellawaya (ale dle místních taxikářů tím směrem nic nejede). Špajda s Hrůšou sedí úplně vzadu a tím pádem má v ceně jízdného i zážitky jak z matějské pouti – hooooop. Cesta trvá asi 1,5h a utíká nám velice rychle, páč se pořád kocháme. Dokonce jedeme i kolem impozantního vodopádu – jmenuje se Dyialama, je 3.největší na Srí Lance a má 171m. Teče celkem dost vody a dole pod ním provozují místňáci očistnou koupel. V městečku Wellawaya dochází k nejhorším – Špajda s Hrůšou jde odzkoušet místní toalety. Přežili – není to tak hrozné, jak se čekalo, relativně ne moc špinavý turecký záchod z kategorie – no ještě to jde. Rychlý telefonát našemu novému panu domácímu a pak už pokračujeme v cestování busem do Wiravilly. Bus je narvaný, Domka s Petrem sedí a zbytek výpravy si to užívá vestoje a komíhá se do stereotypního rytmu hudby doprovázené barevnou hudbou blikající kolem Buddhy a hinduistických bohů. A do toho všeho jedna holčička v tichosti zvrací, důvodem je asi styl jízdy než styl hudby. Asi po 40 minutách jízdy probíhá zdravotní pauza – lidičci vyskakují z busu, vykonávají potřebu a v místním krámku dokupují pochutiny. A jedeme, jedeme a na další zastávce dochází k velice zvláštní situaci. Někdo nás tahá z autobusu – a my nechceme a nechceme. Špajda je donucená vystoupit a jít zjistit situaci a výsledek je takový, že si nás přišel z busu vyzvednout pan domácí – ale jak to sakra věděl že tam budem ??? No je jedno jak a proč, to že máme odvoz až do hotýlku bez starostí je paráda. Ubytování je celkem příjemné, cena není špatná, taky tu vaří a zajistí nám i výlet do Safari. Venku poprchává, a proto není důvod opouštět dobyté pozice – posedáváme, popíjeme, hrajeme a s hrůzou koukáme, jak si protivní češi z Elly objednávají kečup a hranolky – fuj! Jsme tu na nějakém setkávacím místě, protože se tu znovu setkáváme s bludným holanďanem z prvního dne. A taky se snažíme dát najevo Izraelci, že si s ním fakt nechceme celý večer povídat, za trest nám je přidělen do jeepu na safari. A jelikož nás čeká zítra náročný den, zalejzáme brzy do hajan.

Zážitek dne – aktualizování knižního průvodce v akci – WOW, to je teda cool

Voda a ňamka 58 fufnu Bus Wellawaya – Wirawilla 70 fufnu
Vlak Ella – Hapatula 50 fufnu Večeře + pifko + arak 1150 fufnu
Bus Hapatula Wellawaya 68 fufnu Ubytování 1000 fufnu

**6.2. pondělí - Národní park Yala a Tangalle**

Drsné ráno, budíček nás vyhání z postele ve 4.20 místního času, před půlnocí času českého. Hrkneme do sebe kafčo, nafasujeme sendviče a naskáčeme do jeepu. Venku leje jako z konve, nejenže zmokneme zhora, ale i to pocítíme od zadečků, páč sedačky jsou tak nějak mokré. Je tma, vlhko a chceme spát, ale safari volá. Cesta tam je jak tankodrom, nehrozí tedy, že bychom něco zaspali. Za svítání vjíždíme do národního parku Yale, ve kterém strávíme celkem náročných 5h. Představy byly poněkud jiné než realita. Mysleli jsme, že budeme popojíždět, v klidu pozorovat a kochat se divokou zvěří. Místo toho přejíždíme my a dalších mnoho jeepů z místa na místo dle toho, kde se něco objeví. Takže pozorování probíhá za účasti dalších mnoha očí a zvuků motorů. Náš vehicl se chová, jako když je to jeho poslední hodinka, ale kupodivu vydrží v celku po celou dobu. Na safari jsme viděli: 3 slony (2 našla Domka a jednoho Petr nalákal na vyhozenou slupku od banánu, čímž nám zajistit nejlepší zážitek ze Safari: slon nám přešel přes cestu v těsné blízkosti auta), vodní buvoly, 2 šakaly, 1sovu (Špajda ji ani po 20ti minutách neviděla-a to nám ji řidič objel ze dvou stran a ještě natočil na video a vyfotil, abychom si ji konečně prohlédli), 8-10 krokodýlů (jak kdo), 1leoparda (který byl na vzdálenost 40m a vyloženě měl z těch pitomců pod ním prču), pár varanů a divokých prasat, pávy, bambie a ptáčky. Když se to shrne kolem a kolem, tak ti to milý čtenáři můžeme doporučit, jen pokud se spokojíš s málem a máš rád jízdu offroadem ve stylu horské dráhy. Z našeho pohledu – nejmíň výživný zážitek našeho pobytu, za nejvíc peněz nejmíň muziky. Náš řidič a stopař v jedné osobě si zaslouží bakšiš hlavně tím, že nám na zpáteční cestě koupí výborného melouna. Celí zmordovaní z nezapomenutelného zážitku dáváme si Pot of Kopi a vyčkáváme na účet. Jsme se ale rozšoupli – ubytko, véča, pivo, kafe, sendviče – na osobu v českých 525 kč . Házíme báglíky na záda a začínáme náš přesun na jih – cílová stanice Tangalle. Busík nám stojí přímo před penzionem Travelles Home, takže během chvilky už sedíme v busíku v tomto pořadí – Hrůša hlídá z předních míst řidiče, Petr medituje vedle osvíceného mnich a Špajda s Domkou to pozorují zezadu. Tlachy tlach a jsme v Tangalle, vystupujeme, jak jinak, u věže s hodinami. Tyto jsou nějaké nové a moderní, s digitálními čísličkami – asi tu původní spláchla vlna Tsunami v roce 2004. Zorientujeme mapu a za chvilku už mácháme nohy v oceánu. Pláž je prázdná a písčitá, vlny velké a divoké, teplota vody přijatelná i pro Špajdu a navíc nikdo nikde. Ubytováváme se Dilena Beach (okamžitě překřtěno na Dilema), jejíž mladý majitel připomíná Michaela Jacksona, takže mu familiárně říkáme Majkl. Pokojíčky jsou pěkné a čisté, celková cena za dva 3850 fufnů. Shodujeme se, že nejhezčí ubytování na Lance. A navíc ten výhled! Domka s Petrem maj pokoj v prvním patře a Špaja s Hrůšou v přízemí, ale kochat se můžou dosyta všichni. Slastnásprcha, která nám smeje prach a pot z cesty a safari, velké prádlo a pak už jenom nicnedělání s podtónem vln, které se rozbíjí o břeh – jak říká Domka – konečně začla dovolená.

Safari 4500 fufnu Bus Tissa – Tangalle 83 fufnu
Driver=stopař 125 fufnu Večeře a arak 1375 fufnu
Kafe + sendviče 485 fufnu Ubytování 963 fufnu

**7.2. úterý – Tangalle – plážový den**

Tento den byl dnem plážovým. Po dlouhé snídani jsme vystartovali k oušeníku. Na klasické čvachtání to nebylo, jednalo se spíš o adrenalinovou hru s vlnami. Dostat se přes úsek, kde nás mlely vlny, jak narážely na břeh, nebylo nic jednoduchého. Stálo to mnoho sil, především ženskou část expedice, která několikrát skončila zpět na břehu. Ta mužská část si to přesně dle svých naprogramovaných chromozomů náramně užívala. Po zdolání tohoto náročného úseku nás ovšem oceán odměnil pohupováním na vlnách. Člověk by neřekl, kolik síly to stojí – žádné legrando grando, na břeh jsme lezli silně zadýcháni, vyklepávali jsme písek odevšud. Následné rozvalení na sluníčku na lehátku s knihou bylo více než příjemné. Takto jsme se proflaxovali až do odpoledních hodin, kdy nastal čas opustit pláž a vydat se do města. Už nám zase docházela hotovost a místní banky zavírali ve 3 hodiny odpoledne. Jo ale on byl svátek, úplněk, takže výlet do města byl pěkný, ale zbytečný. Banky a téměř všechny obchody měly zavřeno, nezbylo nám tedy nic jiného než vybrat z automatu a najíst se v turistické restice. Fried rice ovšem byla výtečná, i havran na větvi nám to záviděl. A pak oušeníček, hraní ve vlnách, čtení, flaxing a prostě pohodaaaa. Na večeři jsme se vypravili do doporučené restaurace Starfish, měli jsme totiž velkou chuť na rybičku. Vzhledově pěkné, vybrali jsme si pěkná místa a pak zjistili, že vedle sedí češi, ti divní z Elly a Tissy, co maj ledvinku, nevkusné oblečení, jsou jak křupani a pojídají hranolky s kečupem. Rychle a nenápadně měníme stůl a pak už nám vlny hrají k výběru z jídelního lístku. Dáváme si rybku a k tomu rýži a je to ňamka. Jo mořská čerstvá ryba. Máme jen malilinkatý problémek a to, že nám tak trošku došli penízky. Nezbývá než Petra poslat na procházku a rozdíl doplatit v eurech. Pak to trošku zapijeme pivem a arakem, někteří opět prohrají hru a pak už jen hajíí.
Můj milý deníčku, nic není nemožné a my jsem výprava flexibilní a proto zdárně prodlužujeme pobyt na pláži na celkem 4 dny (no dobře… jeden večer, dva celé dny a jedno ráno).

Snídaně 340 fufnu Véča 1250 fufnu
Buráky a ovoce 50 fufnu Arak a pivo 179 fufnu
Oběd 250 fufnu Ubytování 963 fufnu

**8.2. středa – Tangalle – plážový den**

Ráno je takové uplakané, poprchává, prší a zas poprchává. U snídaně vytyčujeme plán na dnešní den – město a odpolední pláž (věříme, že se počásko vybere). Vyrážíme za deště, ale než dojdeme do „centra“ už je po dešti. Couráme se jak správní turisti, kukáme po suvenýrech a dárcích. Špajda s Hrůšou vyráží na poštu – 200 m se ovšem přemění v minimálně kilometrovou vzdálenost, což nevadí – cestou pěkný kostel, mraky uniformovaných dětí a místní šrumec. Dnes je všude otevřeno a tím pádem i trh na autobusovém nádraží. Zakupujeme místní koberečky a ubrus se slony (on to je kus látky, ale my hned máme jasno nad jeho účelem). Je to paráda, mít takhle volný den a nemuset se přemisťovat a jen tak bloumat a turistovat. Ten Náš nás naučil, jak najít místní žrádelnu a tím pádem máme tu čest poobědvat nejtypičtější srílanský oběd – rice and curry v obědovém balíčku  Porce je to pro 2 lidi a uvnitř je rýže, nějaký špenát,nějaká zelenina, čočkové curry a rybí curry – je to naprosto famózní. Zatímco plníme bříška, nebe se roztahuje a počasí nám dává pokyn k přesunu na pláž, tomu my se teda vůbec nebráníme a konáme to neprodleně. Dneska jsou vlny ještě divočejší než včera, Domka se rozhodne kontrolovat to ze břehu (především proto, že jí je svěřena kamera k natáčení odvážných skutků pánské části výpravy), ale chlapci jdou do toho po hlavě a s nadšením. Špajda neodolá a při druhém kole se k nim připojuje, ale po urputném boji to brzy vzdá. Semletí tu a semletí tu, písek všude a velký strach. Sluníčko se s námi kolem 5.hodiny loučí a tak se nachystáme na večerní procházku s cílem ulovit něco k večeři. Lovíme místní ňamky, které pak pojídáme na balkonku u fremliků. Je poslední večer zde na pláži, poslední večer pohodový a klidný. Nezbývá nám tedy nic jiného, než smutek zahnat pivem, arakem a hrou.

Snídaně 286 fufnu Večeře rautová 1125 fufnu
Oběd 200 fufnu Pivo a arak 658 fufnu
Desertky a kafčo 240 fufnu Ubytování 963 fufnu

**9.2. čtvrtek – Tangalle, Galle, Colombo a letiště**

Můj Milý deníčku, Colombo je ostuda Srí Lanky! Poslední snídaně u pláže, rozloučení s oceánem a už zas jsme na cestě. Autobusem míříme do města Galle, které má nejzachovalejší pozůstatky po holandských kolonistech. Bus nás vykopne hned vedle informačního centra a my neleníme, a jdeme pro mapku (Domka má bez mapky absťák) a načerpat nápady (opět se musíme poklonit ochotě personálu íčka). Galle je menší než jsme čekali a plné lidí, aut a stavebních kostek – probíhá rekonstrukce komunikací. U holandského kostela vidíme uspávače ty víš čeho v akci, má jednoho ty víš koho v ošatce a druhého ty víš koho v pytli. Kolem úžasného majáku, kostela a mešity se dostáváme na vyvýšený pozorovací bod. Dágoba, trajekt, vlny a město Galle, to vše vidíme při pojídání melounu. Ne že by byl velký hlad ve skupině, ale Špajda už ho odmítá tahat v baťohu. Mysleli jsme si, že dokoupíme dárky, ale to jsme si mysleli opravdu špatně. Mimo svačiny na cestu do Colomba nekoupíme lautr nic. Galle procházíme asi tak za 2 hodinky s tím, že to byl tak adekvátní čas věnovaný tomuto místu. Zas tak nic moc extra to nebylo. Chytáme si busík do Colomba a pokoukáváme po tom vedle, kde je psáno luxury. Je to takový menší, se záclonkami a klimatizovaný. Ale my sedíme a okna jsou otevřena, tak nám ten náš obyč stačí. Cesta do Colomba vede podél pobřeží po dálnici A2 (naše označení by bylo asi jednoproudová silnice 1.–2.třídy). Z oken vidíme i pláže profanované průvodcem, ale vždycky zkonstatujeme, že ta naše v Tangalle vede (jen bychom na jiných možná použili i ploutve a brýle, které jsme takto jen povozili po Srí Lance) . To že jsme v hlavním městě Srílanky poznáme velice jednoduše – velké baráky a všude hafo aut. Jako bychom se přenesli o století dopředu a tisíce kilometrů směrem k Evropě. Už od prvního pohledu víme, že prodloužení na pláži byl moc dobrý nápad. Colombo z autobusu nám naprosto stačí, a proto po výstupu na autobusovém nádraží se po krátké poradě rozhodujeme, že budeme rovnou pokračovat na letiště. .Venku už je totiž tma, poprchává a vůbec se nám tu nelíbí. A sen se stane skutečností, i když takovou hororovou spíše. Naskakujem do autobusu (menšího se záclonkami a klimatizací) označeného Luxury. Stojíme téměř i na své noze, batohy se krčí, kde to jde a my visíme na tyči jak opice. Jak se blížíme k letišti postupně si i sedáme, až jsme v buse sami. Při výstupu dojde k hořkému zklamání, řekne nám neskutečně vysokou částku, kterou rozhodně nehodláme akceptovat. Po handrkování a popojíždění busu nafučeně dáváme pro nás celkem přijatelnou částku a zhnuseně vystupujeme. Myslím, že bez toho „luxusního“ zážitku bychom mohli klidně žít. Do odletu času víc než dost a tak se jdeme naposledy najíst do místní jídelny. Nevím čím to, jestli tady jsou fakt zloději, ale zas při placení proběhne hádka o výši částky. Trošku vyhrajeme, ale stejně to byla zlodějina. Expresem přejíždíme na letiště, kde poslední fufně utrácíme za čajíky balené domů a za čajíky vařené v mléce do žaludku. Převlíkáme se do „zimního“ oblečení a trpělivě vyčkáváme, než se budeme moci check-inovat.

Snídaně 339 fufnu Bus Colombo – letiště 125 fufnu
Bus Tangalle – Galle 134 fufnu Cestovní papu a voda 215 fufnu
Bus Galle – Colombo 115 fufnu večeře 110 fufnu

**10.2. pátek – den příletu do České Republiky**

Dnešní den je smutný. Je to poslední den naší dovolené. Chjo fňuk chjo. A ještě ke všemu tento den trávíme celý cestováním. Na letišti na Lance poctivě čekáme už od předešlého dne, máme letět až v 2:55 místního času, check-in vypisují až něco po půlnoci. Při rychlosti a počtu kontrol to tedy chvilku vypadá, že asi nepoletíme (a my bychom se nezlobili, plán na dalších 14 dnů by byl hračka), ale nakonec se ocitáme v transitním prostoru. Pokukáváme, že bychom něco dokoupili – nějaký suvenýr by se do batůžku ještě vešel – ale ceny nás odrazují. Vysedíme si frontu před bránou do letadla a potom s hodinovým zpožděním opouštíme území Srí Lanky. Jako by počasí chápalo naše pocity, let je naprosto příšerný, letušáci a letušky část letu prosedí připoutaní na svých místech. Navíc máme místa v zadní části letadla a není moc příjemné pozorovat jejich mimiku když jim zazvoní telefon od kapitána. Ale šťastně přistáváme v Dubaji, kde okamžitě obsazujeme volná lůžka a spíme, dokud se nepřiblíží doba našeho odletu. Tento let je už v klidu a v pohodě, a díky tomu, že klimbáme, nám i celkem utíká. V 14:30 už dýcháme mrazivý český vzduch a šklebíme se na Roberta a Ber, kteří na nás čekali v příletovém prostoru. Ovšem neměli cedulku, amatéři 

ceny jsou přepočteny vždy na jednu osobu